Breptavost (Tumultus sermonis)

Osoba s breptavostí si většinou neuvědomuje problém s narušeným řečovým projevem, dezorganizací myšlení, malým rozsahem pozornosti. Narušena je také percepce, artikulace a v neposlední řadě i formování výpovědi.

Příznaky breptavosti

Hlavním příznakem této poruchy řeči je nadměrně zrychlené tempo řeči, při kterém se zhoršuje srozumitelnost řečového projevu. Tempo řeči bývá nejen rychlé, ale i nerovnoměrné.

Příčiny breptavosti

Příčiny breptavosti nejsou zcela jasné. Nejčastěji je zmiňován dědičný a organický základ. V posledních letech se breptavost dává do souvislosti s neurovývojovými odchylkami, jako jsou poruchy koncentrace pozornosti, motorická instabilita, narušená motorická koordinace, poruchy percepce aj. Organický původ je potvrzován až v 50 % případů pozitivním EEG nálezem.

Čím se liší breptavost od koktavosti

V některých případech se tyto dvě diagnózy vyskytují současně, pak jde o tzv. kombinovanou poruchu plynulosti řeči.

Pro laika jsou projevy obou poruch obdobné: dítě mluví rychle, přeříkává se, někdy slabiky opakuje, často slova zkracuje – vynechává některé slabiky nebo slova komolí, mnohdy i opakuje slabiky. Někdy začne mluvit v běžném tempu, zrychluje, postupně se objevují popsané příznaky a přibývá jich.

Hlavní odlišnost:
Zatímco koktavost je způsobená zejména problémy vztahovými, příčina breptavosti tkví v CNS (podobně jako u ADHD), je tedy preventivně neovlivnitelná.

Přestože příčiny obou poruch jsou výrazně odlišné, profylaktické postupy jsou v podmínkách mateřské školy hodně podobné (správné dýchání, rytmizace, práce s tempem řeči, pravidelný režim dne atd.).

Lechta (1990) zmiňuje tyto rozdíly obou poruch plynulosti řeči:

ZNAK BREPTAVOST KOKTAVOST
vznik poruchy náhle postupně
dědičnost častá jen někdy
dominance často narušená někdy narušená
EEG často abnormální hraniční nálezy zřídka
Lee-efekt obvykle zhoršuje obvykle zlepšuje
muzikálnost obvykle dysmúzie přiměřená
hlasité čtení neznámého textu obvykle zlepšuje obvykle zhoršuje
poruchy syntaxe často zřídka
spasmy řečových orgánů většinou chybějí často narůstají
postoj k vlastní řeči bezstarostný úzkostný
logofobie chybí často narůstá
orientace osobnosti extrovert introvert
strach z neobvyklých situací nemá má často
uvědomění si poruchy zřídka velmi výrazná
rozhovor s nadřízeným zlepšení zhoršení
rozhovor s cizími lidmi obvykle zlepšení obvykle zhoršení
koncentrace na svůj mluvní projev zlepšení zhoršení
gestikulace často výrazná obvykle utlumená

Diagnostické postupy a vyšetření breptavosti

Hlavním diagnostickým postupem je rozhovor. Během rozhovoru se zaměřujeme na průběh vývoje řeči, druh intenzity a základ neplynulosti. Poruchy doprovázející neplynulost řeči, jako je slabá koncentrace pozornosti, zúžená pozornost nebo dezorganizace myšlenek, by pro nás měly být významnými diagnostickými kritérii poukazujícími na breptavost.

Navazující diagnostické postupy:

  • hlasité čtení,
  • psaní,
  • reprodukce vět,
  • zpěv a recitace básniček,
  • vyšetření motoriky,
  • vyšetření hudebních vloh.

Následují další psychologická a lékařská vyšetření, včetně elektroencefalografie (EEG) a elektromyografie (EMG). EEG ukáže, zda se nejedná o organický podklad breptavosti, a EMG záznam provedený během řečových zkoušek nám může pomoci odlišit spasticitu a nespasticitu řečového projevu. Spastická neplynulost pak napomáhá odlišit breptavost (nespastická) od koktavosti (spastická).

Vhodné terapeutické postupy

Starší terapeutické techniky se zaměřovaly zejména na stabilizaci správného tempa řeči, odstraňování obtíží při čtení, rozvíjení vyjadřovacích schopností aj. Současné terapeutické postupy jsou postaveny na holistickém vnímání klientovy osobnosti.

Výskyt breptavosti v MŠ

V předškolním věku se s touto poruchou pedagog setká spíše sporadicky. Většinou jde o nápodobu nevhodného řečového projevu rodičů nebo sourozenců. Rodiče těchto dětí vyhledávají logopedickou péči většinou z důvodu vadné výslovnosti svých dětí, nikoli pro poruchu plynulosti řeči. Pedagog by měl být schopen poskytnout rodičům základní informace o poruchách plynulosti řeči a hypotetické prognóze, pokud by nedošlo k zahájení odborné intervence.

Jak přistupovat k dítěti s breptavostí

Rozdíl spočívá hlavně v tom, že koktavému dítěti s mluvením vědomě, ale nenápadně pomáháme a na problémy nijak neupozorňujeme. Dítě s breptavostí můžeme občas taktně požádat, aby mluvilo pomalu – opravdu pak bude na chvíli mluvit lépe, než zase zrychlí. U koktavého dítěte se podobný pokyn použít nesmí, protože by se velmi pravděpodobně řeč ještě zhoršila.

Dítě s breptavostí porucha vůbec neobtěžuje, spíš se diví, proč mu nerozumíme, a občas se zlobí, když je na zvýšené tempo řeči upozorníme. Koktavé dítě – pokud si už problém uvědomuje – porucha trápí a je zdrojem negativních pocitů, pomoc a maximální ohled jsou proto zcela namístě.

Správná diagnostika je záležitostí logopeda, který má také supervizi nad každým dítětem s podobnými problémy a doporučuje vhodné, individuálně zvolené postupy.