Dovolená

Dovolenána zotavenou patří mezi nejvýznamnější nároky zaměstnanců v pracovním poměru. Ne vždy a ne každý na ni však má nárok.

Nejobvyklejším typem nároku na dovolenou je dovolená za kalendářní rok. Zaměstnanec, který odpracuje u svého zaměstnavatele celý kalendářní rok, má nárok na vyčerpání celé stanovené délky dovolené. Zaměstnanec, jenž u svého zaměstnavatele odpracoval pouze určitou dobu kalendářního roku, nemá nárok na celou dovolenou, ale jen na její poměrnou část – na 1/12 roční dovolené za každý měsíc pracovního poměru.

Důležité:
Rozhodující dobou pro uznání dovolené je 60 dnů trvání nepřetržitého právního poměru. Jakmile zaměstnanec, jehož pracovní poměr trvá celý kalendářní rok, odpracuje 60 dnů, přísluší mu celá dovolená, nemůže se poskytovat její poměrná část a nevzniká mu ani právo na dovolenou za odpracované dny. Za odpracovaný se považuje den, v němž zaměstnanec odpracoval více než polovinu směny.

Za doby výkonu práce se v tomto případě považují i doby, kdy:

  • je zaměstnanec v dočasné pracovní neschopnosti kvůli pracovnímu úrazu či nemoci z povolání;
  • čerpá dovolenou;
  • nepracuje proto, že je svátek nebo čerpá náhradní volno za práci přesčas či ve svátek;
  • výkon práce je znemožněn překážkami na straně zaměstnavatele.

Minimální délku dovolené zaručuje ZP. Minimální výměra dovolené je zákoníkem práce stanovena na 4 týdny v kalendářním roce.V současné době se jako oblíbený benefit stále častěji vyskytuje týden volna nad zákonem stanovenou délku.

Další druh dovolené či její prodloužení se sjednává buď v kolektivní smlouvě, pracovní nebo jiné smlouvě, případně ji zaměstnavatel stanoví ve vnitřním předpise.

Dovolenou lze navyšovat nejen o týdny, ale i o dny. Maximální výše stanovena není, záleží výhradně na dohodě či rozhodnutí zaměstnavatele: Může dovolenou prodloužit všem zaměstnancům, nebo ji navýšit pouze určitým skupinám, například pracujícím u zaměstnavatele delší počet let, konajícím práce fyzicky nebo duševně náročné, v nepřetržitém provozu zaměstnavatele, ve směnných pracovních režimech apod.

Důležité:
Při prodloužení dovolené jen některým zaměstnancům či jejich skupinám musí zaměstnavatel respektovat zásadu rovných podmínek a úpravu rovného zacházení a zákazu diskriminace.

Pokud zaměstnanec nechodí do práce kvůli dlouhodobé pracovní neschopnosti (s výjimkou nemocí z povolání a pracovních úrazů) nebo z jiného důvodu, může mu zaměstnavatel dovolenou krátit: o 1/12 za prvních 100 zameškaných pracovních dnů a o 1/12 za každých dalších 21 zameškaných pracovních dnů. Jiný případ představuje krácení za neomluveně zameškanou směnu, kdy lze dovolenou krátit o 1–3 dny. Neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn se mohou sčítat.

Ust. § 213 ZP upravuje čerpání dovolené s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou, kterou práce v dopravě bývá. Praxe ukazuje, že uvedený typ dovolené přináší v dopravě jisté komplikace. Zákoník práce uvádí: „Čerpá-li dovolenou zaměstnanec s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou na jednotlivé týdny nebo na období celého kalendářního roku, přísluší mu tolik pracovních dnů dovolené, kolik jich podle rozvržení pracovní doby na dobu jeho dovolené připadá v celoročním průměru. Dochází-li u zaměstnance v průběhu kalendářního roku ke změně rozvržení pracovní doby, přísluší mu za tento rok dovolená v poměru, který odpovídá délce příslušného rozvržení pracovní doby, atd.“

Definice:
Týdnem dovolené je tolik pracovních dnů, kolik jich má zaměstnanec podle rozvržení pracovní doby v týdnu odpracovat v případě nestejného počtu dnů v jednotlivých týdnech (u nerovnoměrného rozvržení pracovní doby či směnného provozu). Proto se jeví plánování směn zejména u nerovnoměrně rozvržené pracovní doby v dopravě jako nezbytné. Výměra dovolené je stanovena v týdnech, nikoliv v počtu dnů.

Nejprve je nutné zjistit, kolik (pracovních) dnů dovolené činí výměra dovolené stanovená v týdnech. ZP daný výpočet neupravuje, běžně se však uvedený přepočet týdne dovolené na dny provádí.

Příklad:

Zaměstnanec je v pracovním poměru po celý kalendářní rok, jeho pracovní doba je nerovnoměrně rozvržena, pracuje v dlouhých a krátkých týdnech: V sudé týdny pracuje v pondělí, úterý, středu a v liché týdny v pondělí až pátek. Ze zákona náleží dovolená v délce 4 týdnů.

Počet pracovních dnů v týdnu zjistíme tak, že sečteme pracovní směny v roce a vydělíme je počtem týdnů v kalendářním roce (195 směn / 52 týdnů = 3,75). Průměrný počet odpracovaných dnů zaměstnance v kalendářním roce vynásobíme počtem týdnů dovolené (3,75× 4). Výsledný počet dnů dovolené zaměstnance v kalendářním roce činí 15dnů. Dovolená je poskytována v pracovní dny bez zohlednění délky pracovní směny.

Pro výpočet v dopravě je nutné vzít v potaz, že vyrovnávací období je povoleno maximálně na 26 týdnů, takže se výpočet musí provést za každé vyrovnávací období zvlášť (počet směn za vyrovnávací období zahrnuje 26 týdnů, tj. polovinu.)

Zaměstnanec, který není u téhož zaměstnavatele zaměstnán 60 dnů, ale odpracoval jich alespoň 21, má nárok nadovolenou za odpracované dnyZP uvádí:Na dovolenou za odpracované dny má nárok zaměstnanec, jemuž nevznikl nárok na dovolenou za kalendářní rok ani na její část, protože nekonal práci v kalendářním roce alespoň 60 dnů.“

Délka dovolené za odpracované dny činí 1/12 dovolené za kalendářní rok za každých 21 odpracovaných dnů v příslušném kalendářním roce. Shodně jako u předchozích typů dovolené se pro vznik práva na dovolenou považuje za odpracovaný den, v němž zaměstnanec odpracoval převážnou část své směny.

Právo na dovolenou za odpracované dny je nejčastější u krátkodobých pracovních poměrů. Podle tohoto ustanovení vznikne také v případě skončení pracovního poměru v 1.čtvrtletí roku, a to nejčastěji do 20. 3., protože dojde-li ke skončení pracovního poměru v této době, zaměstnanec nemůže odpracovat 60 dnů.

Poznámka:
Jedna dvanáctina dovolené přísluší pouze za každých celých odpracovaných 21 dnů. Za načatých 21 dnů dovolená nepřísluší. Jestliže zaměstnanec odpracuje 41 dnů, přísluší mu dovolená jen v rozsahu 1/12.

Příklad:
Zaměstnanec nastoupil do pracovního poměru u zaměstnavatele 1. 1. 2019 a jeho pracovní poměr trval do 28. 2. 2019. Odpracoval 42 dnů, výměra dovolené tudíž činí 2/12 (1/12 za každých 21 odpracovaných dnů). Kdyby zaměstnanec nastoupil 1. 2.2019 a pracovní poměr ukončil 29. 3.2019, odpracoval by 41 dnů, tudíž by mu vznikl nárok na pouhou 1/12 výměry dovolené.

Dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel podle plánu dovolených. Při určení rozvrhu čerpání dovolené je nutné přihlížet k provozním důvodům zaměstnavatele a k oprávněným zájmům zaměstnance. Zaměstnavatel určuje dovolenou tak, aby mohla být vyčerpána zpravidla vcelku, a to do konce kalendářního roku. Poskytuje-li ji zaměstnanci v několika částech, musí alespoň jedna část činit nejméně dva týdny vcelku, pokud se obě strany nedohodly na jiné délce čerpané dovolené.

Určenou dobu čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen písemně oznámit zaměstnanci alespoň 14 dnů předem, pokud se s ním nedohodne na kratší době. Zaměstnavatel nesmí určit čerpání dovolené na dobu, kdy je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným.

Zaměstnavatel je povinen určit čerpání dovolené tak, aby byla vyčerpána nejpozději do konce následujícího kalendářního roku. Jestliže dovolenou zaměstnanci v kalendářním roce neurčí, právo na nevyčerpanou část nezaniká, ale přechází do následujícího kalendářního roku. Není-li čerpání převedené dovolené určeno nejpozději do 30. 6. následujícího kalendářního roku, vzniká zaměstnanci právo určit si její čerpání sám.

Důležité:
Čerpání dovolené je zaměstnanec povinen písemně oznámit zaměstnavateli alespoň 14 dnů předem, bez ohledu na to, zda se tento termín zaměstnavateli hodí, či nikoliv. Je zde jediná podmínka dodržení písemného oznámení alespoň 14 dní předem, pokud se zaměstnanec nedohodne se zaměstnavatelem na jiné době oznámení.

Pro splnění povinnosti ze strany zaměstnavatele rozhodnout o čerpání dovolené do 30. 6.postačí, aby o něm písemně rozhodl (dovolenou určil). Dovolená nemusí být do tohoto data vyčerpána, ale jen určena k čerpání. Vždy se čerpá nejprve „stará“ dovolená z předchozího kalendářního roku a teprve poté dovolená z běžného kalendářního roku. 

Častá chyba:Za dovolenou, jež nebyla vyčerpána ani do konce následujícího kalendářního roku, není přípustné poskytnout zaměstnanci peněžité plnění. Poskytnout náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou se smí pouze při skončení pracovního poměru. Pokud tedy zaměstnanci skončí pracovní poměr a nevyčerpal dovolenou, na kterou má nárok, náleží mu za ni náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.

Čerpal-li zaměstnanec dovolenou ve větším rozsahu, než mu v kalendářním roce náleželo podle doby trvání pracovního poměru, respektive počtu odpracovaných směn (např. z důvodu skončení pracovního poměru), je povinen vrátit náhradu mzdy, která mu byla poskytnuta za dobu takto nad rámec čerpané dovolené. ZP upravuje povinnost pracovníka vrátit vyplacenou náhradu mzdy za vybranou dovolenou, na niž mu nárok nevznikl (§ 222 odst.4), a proto je vymahatelná.