Inventarizační rozdíly

Jak jsme již uvedli v první lekci, účelem inventarizace je zjistit skutečné stavy majetku a závazků. Výsledkem inventarizace tedy může být potvrzení údajů vedených v účetnictví, ale také zjištění rozdílů. Po provedení fyzické nebo dokladové inventury a porovnání stavu zjištěného inventurou s účetním stavem může účetní jednotka zjistit i rozdíl mezi účetním a inventurou zjištěným stavem. Zjištění, prošetření a vypořádání inventarizačních rozdílů je tedy další fází procesu inventarizace.

 Důležité

Každý rozdíl zjištěný inventurou by měl být pečlivě prošetřen a teprve poté, co se jej nepodaří vysvětlit ani vypořádat, se jedná o inventarizační rozdíl. Inventarizační rozdíly jsou definovány v § 30 odst. 10 zákona o účetnictví (ZÚ) a upřesněny také v Českém účetním standardu pro podnikatele č. 007.

Za inventarizační rozdíl se ve smyslu ZÚ považují výlučně případy, kdy:

  • je skutečný stav nižší než stav v účetnictví (manko, popř. schodek u peněžních hotovostí a cenin) a rozdíl mezi těmito stavy nelze prokázat způsobem stanoveným v ZÚ;
  • je skutečný stav vyšší než stav v účetnictví (přebytek) a rozdíl mezi těmito stavy nelze prokázat způsobem stanoveným v ZÚ.


Manko, přirozené úbytky zásob, přebytek

 Důležité

Je-li skutečný stav nižší než stav v účetnictví, jedná se o manko, případně schodek u peněžní hotovosti nebo cenin.

Je-li skutečný stav vyšší než stav v účetnictví, jedná se o přebytek.

Jak je stanoveno v Českém účetním standardu č. 007, mankem nejsou technologické a technické ztráty vznikající například rozprachem, vyschnutím v rámci technologických úbytků ve výrobním, zásobovacím a odbytovém procesu – v takovém případě jde o tzv. ztráty v rámci norem přirozených úbytků zásob.

Z uvedeného vyplývá, že při zjištění inventarizačního rozdílu by měla účetní jednotka postupovat následovně:

  • prošetřit rozdíl a hledat příčiny jeho vzniku, zda nedošlo omylem například k záměně dvou podobných druhů zásob;
  • prověřit výši inventarizačního rozdílu, zda se jedná o rozdíl odůvodnitelný technickými úbytky; každá účetní jednotka, která účtuje o zásobách, u nichž jsou odůvodnitelné technické ztráty, by si měla interním účetním předpisem stanovit normu přirozených úbytků zásob (dle Českého účetního standardu 007 se jedná např. o ztráty způsobené vysycháním určitého materiálu – kupř. sušený rostlinný materiál určený k výzdobě nebo ke zhotovení vazačských výrobků –, odpařováním, v maloobchodních jednotkách jde o ztratné aj.);
  • pokud se inventarizační rozdíl potvrdí i při podrobnějším prošetření, je nutné upravit účetní stavy tak, aby odpovídaly stavu zjištěnému inventurou; konkrétní postup závisí na skutečnosti, zda se jedná o rozdíl do normy přirozených úbytků, nebo nad tuto normu (podrobněji ve 4. lekci);
  • manko se jedná, pouze pokud se inventarizační rozdíl potvrdí, nevysvětlí a přesáhne normu přirozených úbytků zásob.