Jak žáky hodnotit

Pokud se v české škole bavíme o hodnocení, největší roli sehrává klasifikace známkou. Obvyklá klasifikace je sice dobře použitelná, avšak jen při vědomí toho, jaké nedostatky přináší. Známkování, ať vymyslíme pravidla hodnocení s co největší snahou o objektivitu a snažíme se být objektivní i během samotného hodnotícího procesu, vykazuje systémové chyby. Nikdy to nebude jiné. Jindy by známky posloužily dobře, ale samotný proces hodnocení často není učitelem dobře realizován.

Za nejvážnější chyby pokládáme tyto jevy:

  • učitelé nedokážou postihnout, co vlastně známka hodnotí;
  • učitelé nevnímají, že známkování u rozdílných jedinců nemá smysl;
  • učitelé si nepřiznají, že známky nemohou vypovídat o nejdůležitějších cílech vzdělávání;
  • učitelé kladou na známky až příliš velký důraz;
  • učitelé známkováním nevhodně trestají chyby žáků;
  • učitelé při známkování příliš upřednostňují vlastní názor;
  • učitelé ani sami nedokážou udržet kontinuitu vlastního hodnocení, natož pak ve sboru, kde jsou nároky velmi rozdílné;
  • učitel využívá k hodnocení většinou pouze formální příležitosti;
  • učitelé neumějí využívat známky ve prospěch žáků.

Známka (nebo jiný prostředek našeho hodnocení) není „soudním rozhodnutím“ o stavu vědomostí žáka, ale aktivním prvkem dotváření třídního klimatu. Bohužel se zdá, že učitelé při promýšlení a přípravě výuky na hodnocení zapomínají, považují onu problematiku za již „vyřešenou“ tradiční školní praxí – známkováním a udělováním jedniček těm nejlepším. Ovšem vnímání hodnocení a spokojenost se školou mají velmi úzkou souvislost.

Například se ukazuje, že žáci s lepšími známkami se ve škole cítí mnohem lépe než je tomu u žáků s horším prospěchem. Z výsledků šetření můžeme také vyčíst, že žáci, kteří dosahují ve škole lepších výsledků, posuzují učitele pozitivněji než jejich méně úspěšní spolužáci.

Žáka opakované negativní hodnocení přivádí jedině k apatii, nezájmu a spuštění strategie „jak tento předmět přežít“ namísto „jak v něm co nejlépe pracovat“.

Ve škole je odměnou jedině jednička a tohoto úspěchu musí mít možnost dosáhnout v dílčích činnostech každý žák. V každém předmětu. Za dobrou práci, kterou ale je schopen osobně odvést. Učiteli to pomáhá, protože odměna činnost zlepšuje. Trest naopak zhoršuje, takže každá čtyřka, pětka, trojka sesouvá žáka nejen ve vlastním sebepojetí v daném předmětu, ale i v objektivním výkonu.

Kdo z učitelů by pracoval bez platu, bez odměny? Dělejme pro své žáky a studenty totéž, co chceme my, poskytujme jim jejich plat za práci: odměny, výborné hodnocení, pochvaly, úsměvy, prostě pozitivní podněty. Stejně tak ale důsledně postihujme lenost, lajdáctví a sabotáž práce ostatních.

Hodnocení má nejen zásadní vliv na klima ve třídě, ale je také součástí sociálního učení. Klimatu prospívá snížená váha známek a preferování sofistikovanějších pravidel hodnocení, avšak to znamená i důraz na hodnocení těch dovedností a postojů, které jsou opravdu důležité. Pokud budeme dávat špatné známky, budeme špatné žáky vyrábět. Podporujícím hodnocením budeme získávat dobré žáky.