Koktavost (Balbuties)

Mýty a omyly

Přes závažnost této poruchy mezi rodiči i odborníky (učiteli, pediatry) panují četné pověry a kolují „zaručené“ recepty – že porucha sama časem odezní, že má dítě říci koktavou větu ještě jednou pomalu apod.

Důležité!
Víme-li přitom, jak porucha vzniká, můžeme poznat včas rizikové období a vyhnout se okolnostem, které by ji mohly vyvolat. Dokážeme-li rozpoznat počáteční příznaky, můžeme se podle toho zařídit a nevýhodný vývoj řeči zastavit a změnit.

Proč děti mezi 3. a 5. rokem zadrhávají?

Koktavost se nejčastěji objevuje mezi 3. a 5. rokem věku – v době, kdy se řeč rychle, často překotně rozvíjí a mění, dítě hodně rozumí a chce toho spoustu říci, ale ještě není schopno pohotově formulovat delší myšlenku. Drobné projevy koktavosti má v této době až třetina dětí. Jde o vývojové obtíže, které jak přišly, tak zase odejdou – musíme ale se situací umět pracovat. Jen u malého procenta dětí se vývojově obtížnější etapa sejde s dalšími nevýhodnými okolnostmi a pak se potíže stupňují.

Důležité!
Dítě si svoje potíže neuvědomuje, nesmíme dopustit, aby si jich všimlo. Pokud už si je obtíží vědomo, změnily se vývojové potíže v diagnózu. Ani pak se nesmí dělat z koktání nemoc – je nutné situaci přiměřeně vysvětlit a řešit, zpočátku většinou pomocí výchovných opatření.

Platí pravidlo
Čím více je rizikových okolností, tím méně vnějších vlivů stačí, aby se koktavost objevila, a naopak – při velmi silném, většinou nepříjemném zážitku a při slabším typu CNS nemusí už žádné další okolnosti nastat, a koktavost se přesto objeví.

První příznaky koktavosti

Problém může vzniknout náhle, den ze dne, ale daleko častěji se řeč mění pomalu. Varovat by nás mělo:

  • opakování celých slov nebo částí vět,
  • přerývané nebo nepravidelné dýchání při řeči,
  • zvýšené tempo řeči,
  • nepřiměřené protahování začátku nebo konce slova,
  • opakování prvních slabik,
  • tlačení na první slabiku.
  • neschopnost se vyjádřit, dítě „nemůže z místa“, pomáhá si pohybem ruky nebo nohy, dělá grimasy, může mít i tik.

Projev strachu
Příznaky se mohou kombinovat a měnit během dne i v různých situacích. Dítě mluví plynule s maminkou, ale koktá při návštěvě lékaře, protože se ho bojí, nebo ve školce, slouží-li určitá paní učitelka – může být také hodná, ale stačí, aby byla první, s kým se vystrašené dítě ve školce první den potkalo. Svou roli hraje i okamžitá míra únavy.

Důležité!
V běžné řeči má dítě problémy, básničky a písničky většinou říká plynule. Pokud se dítě zakoktává i v básničkách či při zpěvu, je nutno brát situaci velmi vážně a vyhledat pomoc logopeda co nejdříve.

  1. pomoc při koktavosti

1. V prvé řadě je třeba navázat kontakt s rodinou dítěte, upozornit je na možný problém, společně se snažit situaci řešit a vyhledat co nejdříve pomoc klinického logopeda, a to i v případě, že si nejste jisti, zda se jedná o koktavost, a myslíte si, že jeho péči nepotřebuje.

Důležité!
Poruchu, která teprve vzniká nebo trvá krátkou dobu, se podaří zvládnout výrazně snadněji a vyhlídky na úplné odstranění problémů jsou výrazně lepší než u poruchy, která trvá už řadu let. Proto jsou preventivní a profylaktická péče o řeč jako celek i dostatek znalostí o vzniku jednotlivých poruch řeči v mateřské škole tak cenné.

2. Je třeba vědomě respektovat možnosti dítěte a vyhnout se jakémukoli přetěžování – za pár týdnů bude zase všechno jinak a můžeme se věnovat i činnostem, které by nám dnes mohly zkomplikovat život.

3. Pokuste se zatím omezit i všechny okolnosti, které jsou citově náročné – velká překvapení o narozeninách či o Vánocích, vypustíme návštěvu čerta s Mikulášem, mnohdy je lepší vynechat i dětská divadelní představení.

4. Hodně a často se budeme věnovat hrám, které obsahují prvky nácviku hospodaření s dechem a rytmizace. Ideálně poslouží zpívání či básničky, provázené případně i vytleskáváním nebo pohybem ilustrujícím děj.

5. Dítěti poskytneme rovněž pocit naprosté jistoty a bezpečínenutíme je, aby zdravilo, podalo ruku, pakliže se tomu brání. Některé děti jsou nesmělé a společenské zdvořilosti jsou pro ně příliš náročné. Ohledy ale nesmějí přerůst v rozmazlování.

6. Pravidelný, až stereotypní denní režim dává řád, jistotu a prostor pro to, aby dítě zpracovalo bez přísunu dalších nových informací to, co dosud zažilo nebo se naučilo.

7. Je třeba systematicky hledat možné příčiny nežádoucích změn a pokud možno je odstranit.

Příklad
Pokud není možné vyhnout se výraznějšímu vybočení z běžných denních zvyklostí nebo nějaké nepříjemnosti (návštěvě u lékaře, odjezdu na dovolenou), je třeba na to dítě předem připravit (stručně vysvětlíme, co se bude dít, zahrajeme si situaci pomocí maňásků, nakreslíme si ji apod.)

Nesmíme dovolit, aby šlo dítě do neznámé situace nepřipravené. Je třeba o ní mluvit, předem ji vysvětit (stěhování, narození sourozence, Vánoce), o nepříjemnostech věcně informovat a nelhat (nutné vyšetření) a slíbit odměnu „za statečnost“.

8. K dítěti se chováme stejně jako k ostatním dětem! Neulevujte dítěti na úkor jeho sourozenců, kamarádů.

9. Posilujte u dítěte jeho silné stránky, jeho koníčky, upozorňujte především na to, co se mu daří.

Logofobie

Pokud už se koktavost rozvinula v celé své síle, dítě si je poruchy vědomo, trápí ho, komplikuje mu dorozumívání a postupně vyvolává různé nežádoucí pocity, které mohou končit až logofobií, tedy strachem z řeči. Někdy řeč začínají provázet i neovladatelné grimasy nebo pohyby (souhyby a součiny). Jedinou správnou cestou je systematická logopedická péče na odborném pracovišti.

Čeho se vyvarovat:
Dítě nekárejte a nenapomínejte
větami typu: „Mluv pořádně! Nekoktej! Zpomal! Nejdřív si to rozmysli!“

Neupozorňujte na to, že se dítě zadrhává, nemluví plynule.

Snažte se vyhýbat pokynům: „Opakuj to po mně ještě jednou!“ Dítěti spíše škodí, než pomáhají, přestože se může v onen moment zdát, že je pokyn účinný.

Nenuťte dítě, aby se řečově předvádělo (recitovalo apod.).

Nedoplňujte za dítě věty, nenapovídejte mu. Nepřerušujte dítě v řeči, ani ho nepopohánějte. Nechte jej vyslovit v klidu jeho sdělení.

Počítejte s kolísáním příznaků, přijdou období se zhoršením řeči a naopak období, kdy příznaky koktavosti téměř vymizí.

Jak mluvit s dítětem a jeho okolím o koktavosti?

Snažte se nedívat na koktavost jako na něco děsivého, tajemného a neřešitelného. Nedělejte z koktavosti „tabu“, nebojte se s dítětem o jeho problémech mluvit. Uveďte mu příklady komunikačních selhání z běžného života. Každý chybuje… Taky někdy znejistím a nevím, co říct, přeříkám se…

Můžeme dítěti trochu pomoci s mluvením. Například kladením otázek tak, aby dítě mohlo odpovídat ano – ne nebo jednoslovně – otázka už obsahuje možnou odpověď. (Ano: Půjdeme do parku, nebo budeme doma? Chceš jablíčko, nebo banán? Ne: Kam půjdeme? Co chceš k jídlu?)

Porozumění dítěti pomůže zaujmout pozitivní postoj k řešení problému. Ubezpečte dítě, že chyby nic neznamenají, že se nemusí bát mluvit. Podporujte ho v řeči.

Důležité!
Mluvte o koktavosti citlivě i s ostatními dětmi (nedovolte napodobování koktavosti, výsměch apod.). Potíže zvláště v kolektivu maskujeme tak, aby byly co nejméně nápadné. U menších dětí se doporučuje, pokud dítě zrovna nemůže mluvit a zadrhne, doplnit větu rovnou za něj, pokračovat ve vyprávění a dítě se zvolna zase přidá a plynule dopoví.

Příklady cvičení při terapii koktavosti

Základem je uvolnění těla a správná práce s dechem. Začínáme tedy správným dýcháním a fonačními cvičeními. Pomáhá také zpěv.

1) Dechová cvičení – snahou je vyvodit a realizovat volný pomalý a správně koordinovaný dech s uvolněním celého těla, především oblasti krku, ramen a hrudníku.

2) Fonační cvičení – spojení tvorby hlasu s dechem, prodloužení fonace, nácvik měkkých hlasových začátků, rozlišení tvrdých hlasových začátků, vokalizace (neboli využívání samohlásek), využití různých hlásek, slabik, jejich plynulé a koordinované opakování.

3) Rytmizační cvičení – zapojení rytmu, rytmiky a analýzy slov, vět a básniček na slabiky. Zpomalení, úprava řeči. Tleskání, ťukání, bouchání, hudební nástroje…

4) Grafomotorická cvičení spojená s řečí – spojení kresby s rytmem a s produkcí slov, vět atd. Tato cvičení je možné dělat s dětmi od začátku, tj. kdykoli. Podporují spolupráci pravé a levé hemisféry mozku. Nejprve provádíme jednoduché grafomotorické cviky, jako je kroužení, čára, vlnovky, obloučky.

Důležité!
Na kvalitě provedení nezáleží, důležité je, že to dítě zkouší.

Můžeme doprovázet produkcí vět, básniček, říkadel. Dítě kreslí nebo obtahuje prstem obloučky na slabiky, později i na slova, tj. jedno slovo = jeden oblouček.

5) Rozvoj komunikačních dovedností – obecně rozvoj slovní zásoby, mluvní pohotovosti, vyprávění, tvorby vět, dialogu.

Denně nenápadně rozšiřujeme slovní zásobu nad knížkou, časopisem, zejména pomocí básniček a písniček. Tam je řeč plynulá, dítěti se dobře mluví, dospělý ho chválí. Tak znovu získává jistotu v mluvním kontaktu.

Můžeme popisovat obrázky, případně číst text. Pokud není čtení dostatečně zafixované, využíváme pouze společného popisu obrázkových listů, dějových obrázků (dítě opakuje, doplňuje). Dítě odpovídá ve větách na otázky vztahující se k obrázkovému listu. Později dítě samo popisuje obrázek.

Pokud dítě dobře čte, čteme nejprve s dítětem dohromady, později čte dítě samo. Zde již dítě využívá rytmizace a grafomotoriky jen zpočátku, později již jen při potížích.

Tip při dialogu
Natrénujte si tzv. sekundové pauzy. Krátké pauzy se snažíme zapojit vždy mezi promluvami jednotlivých osob, tj. před zahájením produkce řeči. Učíme se také „neskákat do řeči“, nepřerušovat promluvu druhého. Příklad: „Máš dnes připravený nějaký referát?“—–sekundová pauza—– „Ano, dnes jsem si připravil referát o Karlu IV.“

6) Behaviorální cvičení na podporu sebevědomí a sebehodnocení dítěte – dramatizace, jóga, vedení dítěte k samostatnosti přiměřeně k jeho věku atd. Vhodné pod vedením psychologa či psychoterapeuta.

Dodržte tyto zásady:

  • Postupujeme vždy od jednoduššího po složitější, aby dítě zažilo pozitivní emoce, úspěch při cvičeních či při produkci řeči.
  • Pomalu přidáváme na obtížnosti individuálně podle potřeb a úspěchů dítěte.
  • Dítěti vždy cvičení či hru předvedeme, dobře vysvětlíme.
  • Vždy chválíme, na chyby neupozorňujeme.