Konfliktní a afektové situace

Při vzdělávání žáků s PAS může ve výuce i o přestávce docházet k mnoha náročným situacím.

S čím se můžeme například setkat:

  • Mluví sprostě, používají nevhodné výrazy.
  • Jsou přehnaně „upřímní“ vůči spolužákům i učitelům. Pronášejí nevhodné poznámky a komentáře.
  • Chovají se pro ostatní podivně: odmítají sahat holou rukou na kliku, nechtějí si pokládat tašku či věci na podlahu apod.
  • Mnozí reagují podrážděně na dotyk či určitá slova.

Protože ostatní takovému chování nerozumí, může docházet k různým konfliktům doprovázeným afektivním chováním: křik, vytí, ale i fyzické napadání.

Příklad

Ve škole žáky učíme slušnému chování, jehož základním projevem je zdravení dospělého. Žáci s PAS často sami od sebe pedagoga nepozdraví.

Časté reakce pedagogů:

Mají tendenci je vnímat jako nevychované.

Aktivně se snaží takovým jedincům domlouvat a často na ně v dobré víře i sáhnout, chtějí je dotykem povzbudit. Žáci s PAS ale mohou v těchto případech reagovat agresivně – po dotyčném se oženou.

Jiní žáci s PAS dokáží pozdrav opětovat, ale nevhodným způsobem – použijí tykání apod.

Je důležité, aby si pedagogové nebrali takové chování osobně a chápali, oč vlastně jde, a příště se podobných snah vyvarovali.

Jak řešit konfliktní situace

Při řešení afektové či konfliktní situace u žáka s PAS je třeba rychle a efektivně zasáhnout.

Pozor: Doporučujeme se žákem situaci stále dokola nerozebírat, zřejmě by totiž nastal jen další afekt. Naopak je potřeba situaci uklidnit.

Naopak: Pedagogům a jejich asistentům doporučujeme celou situaci končící afektem podrobně rozebrat a zaměřit se na identifikaci tzv. spouštěče jednání. Zjednodušeně řečeno hledat, co konkrétně afekt nebo konflikt spustilo. Pouze v případě, že tento moment bezpečně identifikujeme, se můžeme naučit podobným incidentům předcházet.

Důležité: O těchto spouštěčích musejí být informování všichni pedagogičtí pracovníci, kteří s žákem pracují, včetně těch, jež pouze dočasně zastupují.

Příklad

Jarda je žák s PAS, který ke svému komfortu potřebuje, aby seděl v lavici, kde má vedle sebe volné místo. Na volnou židli si dává batoh, protože jej nechce pokládat na zem. Jednou mu podporu poskytovala jiná asistentka, protože ta, která jej měla na starosti, byla nemocná. Při přechodu do jiné místnosti s nedostatkem židlí si právě tato asistentka vzala židli z Jardovy lavice a on si neměl kam položit batoh.

Asistentka nevěděla, co se děje, a snažila se na jeho zjevný neklid reagovat domluvou. Vše skončilo zbytečným afektem, kdy se Jarda po paní asistentce dokonce ohnal. Situaci bylo možné snadno předejít, kdyby měla asistentka informaci o tom, co je potřeba zajistit.