Koučink jako metoda

Lecke folyamat
0% kész

Koučink napomáhá rychleji dosahovat konkrétních cílů tím, že kouč klade koučovanému otázky. Hledáním vlastních odpovědí se koučovaný posunuje vpřed, nachází nová a efektivnější řešení daného problému.

Důležité: Výhoda této metody spočívá v tom, že koučovaní přijdou na řešení za pomoci kouče sami. To zvyšuje jejich motivaci nalezené řešení obhájit a použít.

Při koučování pracujeme s procesem myšlení koučovaného. Společně s ním hledáme nová spojení, jiné úhly pohledu a kladením otázek rozšiřujeme jeho stávající horizonty myšlení. Je to kreativní proces, který odhaluje nové možnosti.

Koučink je vhodný pro pracovníky, kteří jsou dostatečně zralí. To znamená, že:

  • mají potřebné znalosti
  • mají dovednosti
  • mají (byť i malé) zkušenosti
  • jsou ochotni se učit a pracovat na sobě

Důležité: Koučování je proces, který napomáhá člověku učit se spíše než naučit se něčemu konkrétnímu. Koučování není exaktní věda, proto v něm neexistují žádná absolutní řešení nebo správné odpovědi. Dobré koučování poznáme podle toho, že při něm vyvstává stále více otázek.

Jak postupuje kouč

Timothy Gallwey, který je společně s Johnem Whitmorem považován za zakladatele koučinku, vymezuje koučink na základě rovnice, která popisuje výkon ve vztahu k potenciálu. Výkon rovná se potenciál mínus interference (rušivé prvky).

V (výkon) = P (potenciál) – I (interference)

Tento autor zároveň vysvětluje, proč je výkon často výrazně nižší než potenciál pracovníka. Tradiční metody obvykle staví zvyšování výkonu na zvyšování potenciálu. Jejich cílem je tedy doplnění znalostí či dovedností klienta. Kouč se naopak zaměřuje na hledání možností, jak snížit interference, čímž uvolňuje využití potenciálu, a tím následně dochází ke zvýšení výkonu.

Důležité: Snižování interferencí se daří, pokud jsou naplňovány klíčové principy koučinku.

Příklad: Představte si, že řídíte auto. Pokud chcete jet rychleji, není nic jednoduššího než šlápnout na plyn. Je ovšem možné, že jedete pomalu, protože máte zataženou ruční brzdu. Mnohem šetrnější metodou tedy je ruční brzdu povolit. A v tom spočívá kouzlo koučinku. Jeho cílem je „odbrzdit“ koučované. Směr je jasný. Není třeba neustále šlapat na plyn, tlačit na podřízené, vzdělávat je v dalších dovednostech a znalostech. U značného množství zaměstnanců stačí v určitém momentě odstranit bariéry, které jim brání využívat vše, co už znají a umějí, jen to nevyužívají.

Timothy Gallweye shrnul tyto principy do akronymu DUO (= Důvěra, Uvědomění, Odpovědnost). Je-li výsledkem koučování posílení důvěry, uvědomění a odpovědnosti koučovaného, dochází ke snížení interferencí (bariér) a ke zvýšení výkonu. S větší důvěrou v sebe uvažují lidé samostatněji, uvědomují si více možností při řešení problémů
a snáze přijímají odpovědnost za výsledek.

Důležité pravidlo: Vše, co potřebujeme, máme již v sobě. Podstatné tedy je osvobodit se od bariér, které nám brání využívat nebo rozvíjet naše know-how.

Mezi klíčové nástroje kouče náleží:

  1. aktivní naslouchání,
  2. specifický způsob kladení otázek,
  3. transpozice,
  4. celá řada technik z oblasti personálního managementu, sociologie a psychologie.