Krádež ve třídě

Víme, že malé děti zkoušejí a ověřují různými způsoby systém norem a postihů, které je obklopují. Mezi časté jevy se řadí školní krádeže. Není vůbec snadné určit, jaký typ dětí krádež realizuje, ani motivaci školních zlodějíčků.

Příklad z praxe: Dvě žákyně čtvrté třídy prošly ve 2. A všechny tašky a penály. Co se jim líbilo, to si vzaly, především hezké propisky, tužky a gumy. Obě dívky byly do té doby naprosto vzorné, bezproblémové jedničkářky, miláčci učitelek. Obě dostávaly více než postačující kapesné od rodičů. Rodiče jedné z nich měli obchod s papírnickým zbožím

Příčiny krádeže:

  • vývojová nezralost nebo mentální retardaci, které zapříčiní sníženou schopnost sebeovládání v souvislosti s touhou vlastnit něco, co patří někomu jinému;
  • sociální podmíněnost krádeže, např. žák se snaží získat členství v partě nebo zlepšit svou pozici ve skupině;
  • kompenzace neuspokojené potřeby, jakou může být vlastní důležitost (tzv. frustrační krádež);
  • kleptomanie neboli nutkavé kradení bez nouze, potřeby nebo plánu;
  • promyšlená a plánovanou krádež, která Je realizována kvůli zisku a je kázeňsky nejzávažnější.

Když se ve třídě něco ztratí, postižený žák jde za třídním učitelem. Jedná se o otázku autority a důvěry, očekává nějaké konání, podporu, řešení a nápravu.

Co neočekává je: kázání o tom, že drahé věci se do školy nenosí, že si měl cennosti uložit u učitele, že se nedá nic dělat apod. Samozřejmě, že čas poučování a braní zkušeností ještě přijde, ale pokud je to jen trochu proveditelné, musí ihned začít vyšetřování.

Řešení situace:

Zajištění místa činu
Nikdo nikam neodejde, dokud věci nepřijdeme na kloub! Tímto konstatováním dáváme postiženému a především viníkovi signál, že nejsme ten typ pedagogů, kteří by poškozenému vynadali a tím by to celé skončilo.

Opravdu se to ztratilo?
Vyžádáme si ujištění poškozeného a nejlépe i spolužáků, že předmět do této chvíle opravdu měl ve škole. Již jste určitě zažili několik planých poplachů kvůli mobilnímu telefonu, peněžence apod., které zůstaly doma na stole.

Prvořadá je spolupráce
Musíme již od začátku navodit správnou atmosféru. Poprosíme jménem poškozeného všechny o spolupráci. Není snad v zájmu třídy, abychom se dozvěděli, kdo je ten nepoctivec?

Prohledání prostoru
Je ovšem možné, že předmět někam vypadl, někdo ho z legrace schoval nebo ho zloděj již někde ukryl. Všichni nyní důkladně prohledají místa, kde se může věc skrývat nebo kam mohla zapadnout. Je to naše poslední šance umožnit nepoctivci, aby předmět někam odložil nebo ho „našel“. Varujeme však před osočováním nálezce snad dokonce i samotným učitelem. V celém případu totiž pracujeme s důvěrou třídy v naši osobu.

Vyšetřování a alibi
Nyní nastal zřejmě pravý včas snažit se vytvořit časový obraz, který by mohl pomoci. Kdo si bral klíče od šatny, kdo šel na záchod a kdy, koho viděli necvičící? Pedagog samozřejmě nesmí dopustit žádné obviňování bez průkazných výpovědí. Musíme počítat s tím, že se opravdu málokdy povede vytipovat jednoho zřejmého viníka.
Při řešení této pedagogické situace učitelé a studenti často navrhují metodu hoří, má panenko. Myslí tím výzvu, aby pachatel skrytě a anonymně předmět odevzdal.

Kontrola tašek
Další krok je nevyhnutelný – jde o prohledávání tašek a batohů žáků. V žádném případě to nesmí být učitel, kdo hledá v osobních věcech dětí. Není to ovšem takový problém, pokud máte stále třídu na své straně. Proto jeden po druhém sám ukáže poškozenému tašku. Přestože jde o jistou manipulaci, slouží dobré věci a pokud je doprovázena nějakým pobídnutím důvěryhodného žáka, který věc provede jako první, máte v této fázi vyhráno. Je také důležité upozornit, že vás (mimořádně) nyní nezajímají věci jako jsou cigarety, nevhodné časopisy a jiné záležitosti, které by mohly někoho v této činnosti zabrzdit.

Oči na sťopkách a trocha poctivé diagnostiky
V této fázi vyšetřování by mohl pachatel na sebe svým chováním, nejistotou, nervózními reakcemi, otálením atd. upozornit. Pak je možné odvést si ho pod nějakou záminkou na pohovor a pootevřít mu vrátka k přijatelnému řešení.
Podle mých zkušeností je tato fáze pro 70 % pedagogů poslední akcí, hranicí, za kterou z etických nebo jiných důvodů již nejdou. V tomto případě jim nelze nic vyčítat, neboť v očích poškozeného i třídy vykonali více než jiní.

Poučení a varování
Po tomto vyšetřování, vedeném s čistou myslí a dobrými úmysly, přichází poučení a varování ostatních žáků, tedy ta fáze, kterou někteří třídní učitelé realizují hned na začátku a pak si nade vším umyjí ruce. Existuje však menší část pedagogů, kteří neradi házejí ručník do ringu. Ti mají ještě nějaké možnosti.

Policie
Samozřejmě, pochybnosti mizí, jestliže jde o drahý předmět, věc se aktuálně stala a služebna Policie je blízko. Ovšem policisté chodí do školy i tak až příliš často a nemohou udělat o moc víc než my v předchozích krocích. Pro klid svědomí, že se vykonalo to, co mělo, však nezamítám ani tuto možnost.

Špatný příklad z praxe:
Při vyšetřování jedné krádeže byly svolány děti nižšího ročníku do školní jídelny. Učitelky příliš nevyšetřovaly, jen malým dětem pohrozily, že když se nikdo nepřizná, tak zavolají policisty. Ti přivedou velkého zlého psa, který zloděje najisto vyčmuchá. Místo zloděje se ale lekla dívenka, která se bála psů, a ta začala plakat. Tím vzbudila veliké podezření a mnoho dětí ji pak nespravedlivě považovalo za viníka. Jiné děti vyprávějí, že tlak při vyšetřování je tak velký, že mají nutkání se přiznat, i když nic neudělaly, jen aby už to všechno skončilo.

Když viníka najde, nesmí ovšem připustit žádné hromadné obviňování nebo lynč. Vyšetřování pokračuje, zajímá nás přece motivace pachatele. Někdy má přistižený menší vinu než někdo jiný, kdo ho k podobnému jednání vyprovokoval.