Manipulace

Manipulace je snaha přimět manipulovanou osobu k jednání nebo myšlení podle přání manipulátora. Za předávanou informací je skrytý další zájem, vedlejší úmysly a snaha získání nějaké výhody pro manipulátora. Existuje velké množství typologií manipulací a každý jedinec si může vytvořit svou. Důležité je však manipulaci včas rozpoznat a umět se bránit.

Manipulátor jedná tak, aby manipulovaná osoba, pokud možno nepoznala úmysl manipulátora, čímž se manipulace stává opakem asertivního jednání.

Rozhodne-li se jedinec pro manipulaci, nerespektuje tím hodnoty komunikačních partnerů, narušuje jejich svobodu a brání jim ve vědomém rozhodování podle jejich vlastních vůle. Manipulace často zneužívá vlastní hodnoty manipulované osoby pro její ovládnutí a ovlivnění.

  • Agresivní manipulátor: útočný typ, vědom si své převahy, využívá nátlaku, vyhrožování, zvýšeného hlasu apod. Agrese může být také projevem strachu nebo nízkého sebehodnocení.
  • Pasivní manipulátor: spíše méně sebevědomý na otevřený konflikt, využívá citů své oběti, staví se do role nemocného, znevýhodněného, aby vzbudil soucit a zájem, výhrůžku může vyslovit nepřímo „mezi řádky“ projevu.

Manipulace naráží na asertivní chování. Latinské sloveso „assere“ znamená něco si osobovat, tvrdit, ujišťovat, zdůrazňovat. Asertivitu lze do češtiny tedy přeložit jako sebeprosazení. Autorem této metody je Američan A. Salter, který své žáky učil spontánním reakcím, přiměřenému projevu emocí a umění stát si na svém. Úkolem asertivity je mimo jiné rozpoznat a zastavit manipulativní chování. Podrobněji ji i s různými druhy obran proti manipulaci řešíme v trénincích.