Motivace dítěte/žáka a práce s chybou žáka

Ideální podmínky pro učení: v klidu, bez stresu, v bezpečí

U všech dětí a žáků, nejen těch s odlišným, mateřským jazykem, hraje ve vzdělávání zásadní roli postoj učitele k práci s chybou. Chyba u jakékoliv lidské činnosti je přirozený jev. Je to součást „na cestě“ za poznáním. Chybu dětem a žákům nevyčítáme, ale snažíme se hledat její příčinu a dovézt děti a žáky přirozeně k její nápravě. V tomto směru nám mohou pomoci formativní styly hodnocení. Účinným prostředkem je analýza chyby. To znamená, že na konkrétním příkladu si žáci a učitel ukáží nejen správný postup, ale také možné a na základě učitele také možné, očekávané chyby.

Právě tato složka vzdělávacího procesu může následným chybám předcházet. Chyba je pro učitele zprávou, zpětnou vazbou, že v edukačním procesu dochází k problému. V případě žáka s odlišným, mateřským jazykem, je původcem nejčastěji jazyková a komunikační bariéra.

Učitel, který vnímá chybu jako nežádoucí jev, může způsobit demotivaci žáků a zásadně ovlivnit celkové klima třídy. Učitel se tedy musí primárně zaměřovat na porozumění úkolu a proces jeho vykonání.

Zásady práce, předcházení chybám, které plynou z neporozumění či komunikační bariéry:

  • Vždy zadávejte žákům co nejkonkrétněji pokyny, co mají psát, jaký mají úkol, jaký je cíl…
  • Naznačte možné, varianty postupu.
  • V průběhu plnění úkolu sledujte postup žáka, při jednotlivých fázích, plnění úkolu.
  • Mějte předem připraveno konkrétní řešení úkolu (názorně).
  • Když naleznete v postupu chybný krok, udělejte zde barevnou tečku, nebo tuto část podtrhněte. Našim cílem je, aby žák odhalil chybu sám.
  • Písemné úkoly hodnoťte krátkým, písemným hodnocením.
  • Pokuste se ve třídě podpořit méně horlivé žáky, dát jim příležitost se vyjádřit.