Motivace – problémy a mýty

Především je třeba si říci, že motivace není samospásná a také není vždy po ruce v neomezeném množství. Je to spíše naopak a čekání na správnou motivaci může být někdy spolehlivou cestou do problémů. Důležité je vědět, že se motivace opírá o pocity. Je tedy podmíněná pocitovou složkou, a je tedy silně situačně i jinak proměnná, a tím pádem i nevypočitatelná. To co mě motivuje nyní, mě už nemusí motivovat příště a co více, může to působit přesně obráceně.

Problém vnější motivace

Vnější motivace je dávána jinými osobami, aktivitami atp. z vnějšku. Takováto motivace je však krátkodobá a rychle vyprchá. A co hůře, pokud ji tím pádem budete dodávat zas a znovu z vnějšku, začne takováto vnější motivace devalvovat a ztrácet na síle. Bude méně a méně účinná a postupně i méně užitečná.

V konečném výsledku může vést k „závislosti na chvále“. Co tím konkrétně myslíme?

Pokud nejsem neustále a soustavně motivován z vnějšku (dnes se myslím především chválen a povzbuzován), tak nepracuji, nedělám, nejsem správně naladěn a připraven podat očekávaný a potřebný výkon.

De facto jde o to, že pokud nejsem ve správném duševním rozpoložení, kdy cítím, že mohu a hlavně chci aktivně sám pracovat, reagovat či jinak konat, tak prostě nekonám.

Jenže realita všedního dne je odlišná. Konám protože musím, mám povinnost, zodpovědnost. Dělám práci často, i když se mi nechce. Pozor, to potom není MOTIVACE, ale SEBEKÁZEŇ!

V konečném výsledku to není tak, že nekonám pouze až ve chvíli, kdy se cítím motivován – tedy jsem v takovém duševním a citové rozpoložení, kdy se cítím dobře a chci daný úkol, povinnost vykonat, ale konám, ačkoliv se mi nechce, nebo se necítím v ideálním rozpoložení. Nedělám to, protože jsem motivován, ale protože mám sebekázeň. Cítím se potom dobře a to v okamžiku, kdy jsem i přes předchozí nechuť, obavy (ba i strach) jsem konal, tím překonal sám sebe. mám na konci dobrý pocit z mnou skutečně odvedené práce a dosaženého výsledku. Dobrý pocit a vnitřní motivace přichází, protože je tento výsledek můj a je plně zasloužený. A co víc, překonal jsem sám sebe = stoupla mi sebedůvěra.

Výkon, sebedůvěra, kontrola

Pojďme se podívat na schéma, které již před mnoha lety prezentoval psycholog H. W. Smith. Otázka je, který ze tří faktorů je nejdůležitější, resp., který z nich je hlavní v tom, že začíná proces našeho konání? Je to Sebedůvěra? Výkon? Či Kontrola?

Interpretovat lze na všechny způsoby:
A/ Podávám správný výkon, proto se cítím dobře a mám sebedůvěru a tím dostávám věci pod kontrolu?
B/ Mám správnou sebedůvěru, proto mám věci pod kontrolou a proto dávám i správný výkon?
C/ Mám věci pod kontrolou, proto dávám správný výkon a tím pádem podporuji a vytvářím i zdravou sebedůvěru.

Která varianta je podle vás ta správná? Je to A, B nebo za C? Ačkoliv všechny mají svoji logiku a správnost, tak skutečně hlavní a správná je varianta C. Mít věci pod kontrolou. Mimo jiné, říká to i jeden ze společenských zákonů:

Cítíš se tak dobře, jak moc máš svůj život pod kontrolou.

Mýty a polopravdy

Bohužel kolem motivace a všeho, co s ní souvisí, je hodně humbuku, ale i mýtů a tendenčních polopravd. Uvádím několik publikovaných informací

■ V letech 1970 – 2000 – publikováno až 15000 článků o motivaci, ale závěry jsou často protichůdné.
■ Z 15 000 studií jen 200 vyhovělo vědeckým standardům – výzkum Motivace je zaplevelen množstvím chyb
■ Preferovány závěry pozitivní – tendenční výklad + „korektnost“ neprezentovat nežádoucí výsledky
■ Existují i kvalitní studie dokazující pozitivní výsledky u negativní motivace a trestů
■ Vysoká sebedůvěra nezajistí lepší známky ani kariérní postup
■ Výsledky naopak dokazují, že např. u VŠ studentů opakující daný předmět chvála spíše škodí
■ Potřeba rodičů chválit své děti plyne z vnitřní potřeby – potřeba být hrdí na své děti – chválím své děti, chválím tím i sám sebe.
■ Pozitivní vliv chvály funguje, ale když je zaměřen na konkrétní a specifické věci – to co chceme podpořit nebo je nějak důležité (u sportu např. konkrétní akce – obrana hráče…)

Naopak:
§ Chvála musí být upřímná – neupřímná a účelová funguje obráceně (schopnost rozlišit od 7 let) + zbytečná a nadměrná chvála devalvuje
§ U některých osob např. v pubertě může chvála a podpora snižovat sebedůvěru (Musím ji dostat, protože na to nemám). Naopak kritika znamená – máš na to!

Zde je třeba zdůraznit jeden důležitý fakt:

Chvála, povzbuzení, vnější motivace zaměřená na konkrétní osobu a její vlastnosti (např. „Jsi skvělý.”) selhává. Naopak pozitivní výsledky přináší hodnocení a chvála za konkrétní a skutečný výkon a výsledek.

Na co si dávat pozor

■ Zdůraznění důležitosti úsilí – chvála za výkon – ukazuje na co se zaměřit.
■ Zaměření na úsilí podporuje návyk zaměřit se na samotný výkon a zvýšit úsilí = dosažení výsledku nebo alespoň zlepšení.
■ Navíc podporuje sebedůvěru v sebe a své schopnosti.
■ Chvála může i škodit – vzbuzování důležitosti „chytrosti“ a zdůrazňování vrozených schopností vzbuzuje dojem, že sami nemůžeme nic ovlivnit – je to dáno.
■ Nedává takováto chvála žádný návod jak si počínat, když vznikne dojem, že vrozené dispozice nestačí – rezignace.
■ Upřednostňování potenciálu – chytrosti vzbuzuje dojem, že vynaložené úsilí je méně důležité.
■ Chybný dojem – jsem chytrý = nepotřebuji se tak namáhat. Vynakládání úsilí potom může vypadat, že nejsem dost talentovaný, schopný.

Nesprávná motivace nebo povzbuzení z vnějšku potom může přinést řadu nežádoucích důsledků. Zde je několik častých, kde jedinec následně:
nepouští se do dovedností, kde nemá okamžitý úspěch,
nedostatek sebedůvěry řešit běžné úkoly,
podceňování důležitosti vynaloženého úsilí,
přeceňování pomoci z vnějšku – tím pádem podceňuje své vlastní výkony.

Doporučení

Zde uvádím doporučené postoje a návody, které je dobré pěstovat a rozvíjet, abychom dosáhli požadovaného úspěchu:
■ Snažit se, snažit se, snažit se – vytrvalost je vědomá reakce – schopnost vydržet i v neúspěchu + rychle se z něj vzpamatovat
■ Chválit, ale jiným způsobem – především za správný výkon, snahu. Ne „Jsi chytrý”, ale „Jednáš chytře.”
■ Přerušované odměňování – problémem je časté odměňování a odměny ihned po výkonu – naučit se, že přes frustrující období je možné se dostat
Vyhnout se společenským klišé – chválí zbytečně ostatní, tak musím také
■ Když chválit, tak také za velmi konkrétní dovednosti, aktivity atp. Ne univerzální a obecné chvály typu: „Jsi skvělý …”