Ochrana osobních údajů a soukromého života zaměstnanců

Z pohledu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci má zaměstnavatel povinnost zajistit pro své zaměstnance bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí. Zejména v době rizika šíření infekčních chorob je nutné posoudit a vybalancovat zájem na ochranu zdraví zaměstnanců nad zájmem ochrany osobních údajů a soukromí zaměstnanců. Ve většině situací převažuje zájem ochrany zdraví a životů populace nad zájmem na ochranu osobních údajů. Od zaměstnanců je tak možné vyžadovat informace o rizicích spojených s koronavirem, např. zda se nezdržovali v některém z ohnisek nákazy, zda nepřišli do kontaktu s nakaženými osobami atd.

Zaměstnanci by měli být seznámeni s povinností informovat o kontaktu s nakaženou osobou, povinností kontaktovat svého ošetřujícího lékaře v případě výskytu příznaků infekčního onemocnění. Je vhodné seznámit zaměstnance také s povinností podstoupit test při návratu z označených oblastí a rovněž s případnými důsledky, které může zatajení cesty do a z rizikové oblasti mít, a to včetně náhrady škody, pracovněprávní, přestupkové a v extrémních případech i trestní odpovědnosti.

Důležité: Z pohledu ochrany osobních údajů v obvyklých podmínkách zaměstnavatel nemůže vyžadovat od zaměstnance informace o jeho pohybu či pobytu v době pracovního volna či o dovolené, zakazovat návštěvy určitých zemí apod. V současné krizové situaci však v zájmu ochrany zdraví a zdraví neohrožujících podmínek na pracovišti může zaměstnavatel od zaměstnance vyžadovat informace o tom, kde trávil dovolenou. Jedná se o oprávněný zájem zaměstnavatele, který odůvodňuje vyžadování těchto informací, včetně dalších osobních údajů.

V souvislosti s šířením koronaviru je nutné upozornit na povinnosti související se zpracováním osobních údajů. Pravidla ochrany osobních údajů pamatují na zpracování zvláštní kategorie osobních údajů. Do této kategorie patří údaje o zdravotním stavu, včetně onemocnění nakažlivou chorobou, založené na základě právních předpisů v oblasti veřejného zdraví. Podle výkladového stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů (zveřejněno 13. 3. 2020 na www.uoou.cz, přijatého již v počátcích šíření nemoci covid-19, což lze aplikovat i na další vlnu šíření epidemie) jsou orgány ochrany veřejného zdraví oprávněny ke zpracování osobních údajů v rozsahu a za účelem stanoveným zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Tyto orgány, kterými jsou krajské hygienické stanice, ministerstva zdravotnictví, vnitra a obrany, jsou oprávněny přijímat vhodná opatření, aby bylo dosaženo omezení dalšího šíření nakažlivé nemoci. Mezi taková opatření patří i informování obyvatel prostřednictvím mobilních komunikačních sítí ve spolupráci s operátory těchto sítí, například zasílání varování a výzev ve formě SMS zpráv.

Zákon stanoví postup při zjištění výskytu infekčního onemocnění a dále sběr a zpracování osobních údajů. Na tuto situaci je nutno aplikovat článek 9 obecného nařízení o ochraně osobních údajů, který hovoří o zpracování, jež je nezbytné z důvodu veřejného zájmu v oblasti veřejného zdraví, jako je ochrana před vážnými přeshraničními zdravotními hrozbami. Jedná se zde o naléhavý veřejný zájem.

Veřejné nebo soukromé subjekty, které jsou povinny se řídit opatřeními proti nákaze koronavirem, mají postupovat v mezích pokynů a doporučení příslušných orgánů. Pro správce osobních údajů, ať již v soukromém či veřejném sektoru, to znamená dodržovat platné předpisy včetně aktuálních mimořádných opatření vlády ČR a dalších ústředních orgánů a pouze v takto stanovených mezích případně i zpracovávat a například předávat osobní údaje.