Podmínky provozování silniční dopravy a povinnosti dopravců

Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, se na provozování vozidel pro referentské účely vztahuje pouze okrajově.

Zákon přímo v návaznosti na předpisy Evropské unie upravuje provozování silniční dopravy silničními motorovými vozidly prováděné pro vlastní a cizí potřeby za účelem podnikání, vymezuje práva a povinnosti právnických a fyzických osob, s tím spojené pravomoci a působnost orgánů státní správy na tomto úseku.

 Důležité
Zákon se nevztahuje na provozování silniční dopravy pro soukromé potřeby fyzické osoby (provozovatele vozidla), členů její domácnosti a jiných osob, pokud není tato činnost prováděna za úplatu.


Přehled základních pojmů vymezených zákonem o silniční dopravě

Silniční doprava
Souhrn činností, jimiž se zajišťuje přeprava osob (linková osobní doprava, kyvadlová doprava, příležitostná osobní doprava, taxislužba), zvířat a věcí (nákladní doprava) vozidly, jakož i přemísťování vozidel samých po dálnicích, silnicích, místních komunikacích a veřejně přístupných účelových komunikacích a volném terénu.

Silniční doprava pro vlastní potřeby
Doprava, kterou se zajišťuje podnikatelská činnost, k níž je osoba provozující silniční dopravu oprávněna podle zvláštních právních předpisů (zákon č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů) a při níž nedochází ke vzniku závazkového vztahu, jehož předmětem je přeprava osob, zvířat nebo věcí.

Silniční doprava pro cizí potřeby
Doprava, při které vzniká mezi provozovatelem silniční dopravy a osobou, jejíž přepravní potřeba se uspokojuje, závazkový vztah, jehož předmětem je přeprava osob, zvířat nebo věcí.

Dopravce
Fyzická nebo právnická osoba provozující silniční dopravu.

Tuzemský dopravce
Dopravce, který provozuje silniční dopravu pro cizí potřeby na základě koncese (zákon č. 455/1991 Sb.) či silniční dopravu pro vlastní potřeby k zajištění své podnikatelské činnosti vykonávané na základě živnostenského nebo jiného oprávnění uděleného podle zvláštního právního předpisu orgánem České republiky.

Podnikatel v silniční dopravě
Tuzemský dopravce provozující silniční dopravu pro cizí potřeby.

Velké vozidlo
Vozidlo nebo jízdní souprava o největší povolené hmotnosti přesahující 3,5 t, jsou-li určeny k přepravě zvířat či věcí, nebo vozidlo určené pro přepravu více než 9 osob včetně řidiče.

Malé vozidlo
Vozidlo nebo jízdní souprava o největší povolené hmotnosti nepřesahující 3,5 t, jsou-li určeny k přepravě zvířat či věcí, nebo vozidlo určené pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče.


Povinnosti tuzemského dopravce

Tuzemský dopravce je mimo jiné povinen:

  • provozovat silniční dopravu vozidlem, jemuž byla přidělena státní poznávací značka České republiky a které je zapsáno v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů);
  • zajistit, aby řidiči dodržovali ustanovení týkající se doby řízení, doby bezpečnostních přestávek a doby odpočinku.
  • řidič vozidla je povinen umožnit orgánům státního odborného dozoru, obecní policii a Policii České republiky přístup k záznamovému zařízení a taxametru.

Tuzemský dopravce provozující silniční dopravu vozidly určenými k přepravě osob (mimo osobní vozidla používaná pro vlastní potřebu) a tuzemský dopravce provozující silniční dopravu vozidlem nebo jízdní soupravou o největší povolené hmotnosti přesahující 3,5 t, jsou-li určeny k přepravě zvířat či věcí, je povinen:

  • zajistit, aby řidič řádně vedl záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku podle zákona č. 111/1994 Sb., a tento záznam uchovávat po dobu 1 roku od ukončení přepravy;
  • uchovat doklad o nákladu po dobu 1 roku od ukončení přepravy.

Tuzemský dopravce je povinen zajistit, aby byly v každém vozidle (mimo vozidla používaná pro vlastní potřebu) při provozu tyto doklady:

  • záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku;
  • doklad o nákladu a vztahu dopravce k němu.

Zákon stanovuje další povinnosti například pro provozovatele taxislužeb, podmínky provozování dopravy pro cizí potřeby, podmínky pro osobní dopravu, podmínky pro dopravu nebezpečných věcí dle ADR apod.

Shrňme si nyní, jak se tento zákon týká přímo provozu referentských vozidel. Vztahují se na ně následující povinnosti:

  • používat vozidlo, které má přidělenu registrační značku;
  • dodržovat dobu řízení a bezpečnostních přestávek a vést o tom záznam (písemně nebo elektronicky – nejčastěji prostřednictvím GPS navigace);
  • při přepravě nákladů mít ve vozidle doklad o nákladu.

Důležité
Zákon č. 111/1994 Sb., ve znění posledních předpisů, s odvoláním na ostatní právní úpravu nestanovuje povinnost mít ve vozidle záznam o provozu vozidla (tedy záznam o tom, kde se vozidlo pohybovalo). Je vyžadován pouze záznam o době řízení a o bezpečnostních přestávkách.