Potřeby žáků se speciálními vzdělávacími potřebami

Snad v každé třídě se najde minimálně jeden žák se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP). Avšak ne každý (třídní) učitel je specialistou na daný problém. Ať už jsou naše podmínky vzdělávání jakékoliv, učitel by měl žákům se SVP vždy nabídnout pomocnou ruku a stát se jejich jistotou v rozbouřených vodách vzdělávání.

Žáci se specifickými poruchami učení (SPU)

Žáci s SPU mají potíže v oblasti funkcí percepčních, kognitivních, motorických a senzomotorických. Nejčastěji diagnostikovanými SPU bývají dyslexie (potíže se čtením), dysgrafie (potíže s psaním), dysortografie (potíže s pravopisem), dyskalkulie (potíže s počítáním).

SPU nesouvisí s inteligencí, žák má intelekt v pásmu normy či nadprůměrný!

Možné primární projevy konkrétních typů SPU:

DYSLEXIE: problém spojovat písmena do slabik, slabiky do slov, pomalé čtení, zadrhávání, žák se soustředí na formu a uniká mu obsah aj.,

DYSGRAFIE: křečovité držení tužky, neúhledné písmo, vynechávání písmen, přehazování písmen, slabik, pomalé psaní, horší schopnost spojovat písmena při použí¬vání psacího písma aj.,

DYSORTOGRAFIE: žák si pomalu a obtížně osvojuje pravidla pravopisu, soustředí se na probíraný jev a chybuje ve starší látce, pravidlům rozumí, problém má v aplikaci aj.,

DYSKALKULIE: žák má problémy v operacích s čísly, znaménky, obtížně rozeznává geometrické tvary, vyskytují se přesmyčky ve vícemístných číslicích aj.

Neméně důležitá sekundární problematika:

• žák může mít sklony k úzkostnějšímu reagování,
• emoční labilitě,
• může trpět sníženým sebepojetím a sebehodnocením,
• objevit se může i neurotické reagování,
• dále při těžších formách až psychosomatické obtíže, tzv. útěky od reality,
• případně agrese či autoagrese, případně jiná specifika v chování.

Doporučené reakce učitele, zásady práce:

• preference ústní formy ověřování znalostí (výjimka: silně úzkostné dítě),
• zvýšený čas na práci i na kontrolu práce, ke které žáka vedeme, případně omezit množství úkolů, příkladů aj. (redukce učiva ve vyšších stupních podpory),
• využívání kompenzačních pomůcek, které naučíme žáka používat,
• předem procvičovat formu testu/zkoušení/diktátu aj.,
• nalézt s dítětem efektivní formu zápisů (PC, kopie, tablet, vlastní poznámky a doplnění prezentací aj.), postupovat jednotně: výuka, reedukace, domácí příprava,
• hodnocení průběžné a dle individuální vztahové normy (hodnotíme pokroky žáka, neporovnáváme s ostatními ani nevycházíme z kritérií určených pro intaktní žáky),
• specifické chyby nezahrnovat do hodnocení (znát konkrétní specifické chyby dítěte, pomůže odborník z pedagogicko-psychologické poradny),
• při středních a těžších formách SPU pomáhá IVP, případně podpora asistenta pedagoga (zejmé¬na na nižším stupni), hodiny speciálněpedagogické péče,
• vyučovat žáka v co možná nejklidnějším prostředí, volit umírněnou výzdobu třídy (menší množ¬ství rušivých podnětů), zajistit ve třídě místo na odpočinek,
• dostatečně velká pracovní plocha a prostorné místo k sezení, blízko učitele.

Žáci s ADHD

Jedná se o neurovývojovou poruchu (hyperkinetická porucha) projevující se stavy vnitřního neklidu, napětí a kolísavou pozorností; u žáka převládá sklon k impulzivnímu reagování. Žáci se jeví jako „neposední“ a „zlobiví“. Jedná se o poruchu typickou neurovývojovým opožděním s odchylkami ve vývoji CNS.

Porucha nesouvisí s inteligencí žáka!

Možné projevy syndromu ADHD ve škole:

HYPERAKTIVITA: nadbytečné pohyby, často neúčelné (žák si s něčím hraje, pohybu¬je předměty i sebou samým), často přehnaný řečový projev, co se týče hlasitosti i množství (vykřikuje, komentuje, předčítá si nahlas, doprovází činnosti zvuky aj.),

PROBLÉM S POZORNOSTÍ: kolísání pozornosti, krátce se soustředí na jednu věc, chybí mu reflexe času (nestihne úkol, nerozloží si práci aj.), snadno ho cosi vyruší,

IMPULZIVITA: rychlé a někdy neadekvátní reakce na situace,

SEKUNDÁRNÍ PROJEVY: horší porozumění vlastním pocitům, někdy vztahovačnost, nižší sebehodnocení, deprese, úzkosti, noční děsy aj.

Doporučené reakce učitele, zásady práce:

• zásadní je práce v nekonfliktním a přijímajícím prostředí,
• pomáhá spolupráce s odborníkem (pracovník poradny, školního poradenského pracoviště) – poskytne konkrétní tipy, rady pro daného žáka,
• zadávat jednotlivé úkoly (jasně specifikované) a důsledně kontrolovat jejich plnění,
• při dlouhodobých úkolech sledovat, jak žák postupuje, komunikovat s ním průběžně,
• dodržovat pravidelnost a režim dne,
• střídat namáhavé a uvolňující činnosti,
• eliminovat rušivé podněty (příliš pestrobarevná výzdoba třídy, hluk, chaos aj.),
• motivovat žáka činností, která je pro něj důležitá,
• žáci s ADHD bývají v kolektivu méně oblíbení, úkolem učitele je i podporovat dobré vztahy ve třídě (vyzdvihnout žákovy silné stránky, podporovat jeho spolupráci s ostatními aj.).