Povinnosti zaměstnavatele k náhradě majetkové a nemajetkové újmy za pracovní úrazy a nemoci z povolání, rozsah povinností a sankce

Povinnosti zaměstnavatele k náhradě za pracovní úrazy a nemoci z povolání

V souvislosti s hodnocením povinnosti zaměstnavatele k náhradě za pracovní úrazy je vhodné připomenout si definici pracovního úrazu a nemoci z povolání z předchozích lekcí.

Poškozením zdraví zaměstnance rozumíme nejen poškození fyzické, ale i psychické. Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu a nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže vznikly při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu a nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen.

Poznámka: Jako nemoc z povolání se odškodňuje i nemoc vzniklá před jejím zařazením do seznamu nemocí z povolání, a to od jejího zařazení do seznamu a za dobu nejvýše 3 let před jejím zařazením do seznamu. Zaměstnavatel je povinen nahradit škodu a nemajetkovou újmu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, přičemž jeho zavinění se neprokazuje.  Povinnosti k náhradě se může zcela nebo zčásti zprostit, avšak pouze z důvodů stanovených zákonem.

Důležité: Povinnost zaměstnavatele nahradit škodu a nemajetkovou újmu je objektivní, jde o odpovědnost za výsledek, tj. odpovědnost za škodnou událost. Předpokladem vzniku povinnosti zaměstnavatele nahradit škodu a nemajetkovou újmu není porušení právní povinnosti.

Podstatné je, že škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů či v přímé souvislosti s ním. Ke vzniku této objektivní povinnosti k náhradě musejí být splněny následující předpoklady:

  • existence (vznik) škody a/nebo nemajetkové újmy na straně zaměstnance, případně pozůstalých, pokud zaměstnanec následkem pracovního úrazu či nemoci z povolání zemřel;
  • pracovní úraz nebo nemoc z povolání;
  • příčinná souvislost mezi pracovním úrazem (nemocí z povolání) a vznikem škody a/nebo nemajetkové újmy.

Příčinná souvislost (kauzální nexus) představuje příčinný vztah mezi jednáním a následkem a její existence musí být jednoznačně prokázána – nestačí ji pouze předpokládat. Rozhodný je fakt, že zaměstnanec utrpěl pracovní úraz (nemoc z povolání) a tento byl příčinou vzniku škody a/nebo nemajetkové újmy, a to příčinou hlavní, důležitou a podstatnou; nemusí však být příčinou jedinou. Zjištění příčinné souvislosti je otázkou skutkovou; existence (vznik) pracovního úrazu nebo nemoci z povolání se prokazuje lékařským posudkem.

Poznámka: Pro uznání určitého onemocnění zaměstnance za nemoc z povolání není podmínkou prokázání příčinné souvislosti mezi rizikovými podmínkami výkonu práce a vznikem nemoci z povolání. Musí být dána příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a vzniklou škodou/ nemajetkovou újmou. Na tuto zásadu upozornil Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 23. 5. 2003, sp. zn.21 C do 2308/2002.

Některé zvláštní případy povinnosti zaměstnavatele k náhradě škody nebo nemajetkové újmy

Ke vzniku újmy v důsledku pracovního úrazu, případně nemoci z povolání, může dojít i při takových výkonech práce, kdy mezi stranami není nutně pracovněprávní vztah – při přípravě na budoucí povolání, při výkonu veřejné funkce, při výkonu funkce statutárního orgánu a další dohodnuté činnosti. Jde o případy odpovědnosti vůči osobám, jež nejsou zaměstnanci ve smyslu zákoníku práce (dále také jen „ZP“). Připomeňme si některé z těchto případů.

Děti v mateřských školách, žáci a studenti

Do první skupiny můžeme zařadit újmy způsobené žákům a studentům (zjednodušeně „školní úrazy“). Za škodu, která vznikla dětem v mateřských školách, žákům základních škol a základních uměleckých škol při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá právnická osoba vykonávající činnost dané školy. Při výchově mimo vyučování ve školském zařízení či v přímé souvislosti s ní odpovídá za škodu právnická osoba vykonávající činnost školského zařízení.

Příslušná právnická osoba vykonávající činnost školy odpovídá žákům středních škol, konzervatoří a jazykových škol s právem státní jazykové zkoušky a studentům vyšších odborných škol za škodu, která jim vznikla porušením právních povinností nebo úrazem při teoretickém a praktickém vyučování ve škole či v přímé souvislosti s ním. Došlo-li ke škodě při praktickém vyučování u právnické nebo fyzické osoby či v přímé souvislosti s ním, odpovídá za škodu právnická nebo fyzická osoba, u níž se praktické vyučování uskutečňovalo.

Došlo-li ke škodě při výchově mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní, odpovídá za škodu právnická osoba vykonávající činnost daného školského zařízení. Vykonává-li činnost školy či školského zařízení organizační složka státu nebo její součást, odpovídá za škodu jménem státu tato organizační složka státu.

Studentům vysokých škol odpovídá za škodu, která jim vznikla porušením právních povinností nebo úrazem při studiu či praxi ve studijním programu uskutečňovaném vysokou školou nebo v přímé souvislosti s nimi, příslušná vysoká škola. Pokud ke škodě došlo při studiu či praxi nebo v přímé souvislosti s nimi u jiné právnické či fyzické osoby, odpovídá tato právnická nebo fyzická osoba, u níž se studium či praxe uskutečňovaly.

Příslušná právnická osoba vykonávající činnost školského zařízení odpovídá fyzické osobě s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou a fyzickým osobám v preventivně výchovné péči za škodu, která jim vznikla porušením právních povinností či úrazem při uskutečňování této činnosti nebo v přímé souvislosti s ní.

Osoby při výkonu veřejné funkce a zdravotně postižení při přípravě na povolání

Další skupinu tvoří případy škody způsobené osobám při výkonu veřejné funkce a zdravotně postiženým při přípravě na povolání. Fyzickým osobám plnícím veřejné funkce a funkcionářům odborové organizace odpovídá za škodu vzniklou při výkonu funkce nebo v přímé souvislosti s ní ten, pro koho činnost vykonávali.

Osobám se zdravotním postižením, které nejsou v pracovním poměru a jejichž příprava na budoucí povolání se provádí podle zvláštních předpisů, odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem, popřípadě nemocí z povolání při této přípravě ten, u něhož se příprava pro povolání provádí.

Osoby při zvláštní činnosti

Do poslední skupiny můžeme zařadit případy škod vzniklých pracovním úrazem osob při zvláštní činnosti. Právo na náhradu škody vzniklé pracovním úrazem mají členové jednotek sborů dobrovolných hasičů obce a báňských záchranných sborů, kteří utrpí úraz při činnosti v těchto sborech. Za škodu odpovídá subjekt, u něhož je sbor zřízen.

Právo na náhradu škody vzniklé pracovním úrazem mají fyzické osoby, které na výzvu správních úřadů nebo územního samosprávného celku či velitele zásahu a podle jeho pokynů, popřípadě s jeho vědomím osobně pomáhají při zásahu proti mimořádné události nebo při odstraňování jejích následků a utrpí při těchto činnostech úraz. Za škodu vzniklou tímto úrazem odpovídá správní úřad či obec, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

Právo na náhradu škody vzniklé pracovním úrazem mají fyzické osoby, které dobrovolně v rámci akce organizované územním samosprávným celkem vypomáhají při plnění důležitých úkolů v zájmu společnosti (např. dočasná výpomoc při zvelebování obcí) a utrpí při těchto činnostech úraz. Za škodu vzniklou tímto úrazem jim odpovídá ten, pro koho v době úrazu pracovaly.

Právo na náhradu škody vzniklé pracovním úrazem mají členové družstev, kteří utrpí úraz při výkonu funkce nebo při dohodnuté činnosti pro družstvo, zdravotníci červeného kříže, dárci při odběru krve, členové horské služby, jakož i fyzické osoby, jež na její výzvu a podle jejích pokynů osobně pomáhají při záchranné akci v terénu, dobrovolníci vykonávající pečovatelskou službu sociálního zabezpečení a fyzické osoby pověřené zaměstnavatelem určitou funkcí nebo činností, jestliže utrpěly úraz při plnění úkolů souvisejících s výkonem příslušné funkce, případně činnosti. Za škodu vzniklou tímto úrazem odpovídá subjekt, pro který uvedené osoby v době úrazu vykonávaly činnost.

Poznámka: Tyto případy odpovědnosti jsou z pohledu aplikace zákoníku práce stanoveny rozdílně. Na některé z uvedených subjektů se vztahují všechna ustanovení upravující povinnost zaměstnavatele k náhradě (u dětí, žáků a studentů), na jiné pouze ustanovení týkající se pracovních úrazů a nemocí z povolání (v případě osob se zdravotním postižením) a na další jen ustanovení, jež se týkají pracovních úrazů.

Rozsah povinnosti zaměstnavatele a sankce

Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za pracovní úraz a nemoc z povolání v rozsahu stanoveném právními předpisy, pokud se této povinnosti k náhradě škody a/nebo nemajetkové újmy zcela nebo zčásti nezprostí.

Pro rozsah povinnosti zaměstnavatele není podstatný zdravotní stav zaměstnance před utrpěním pracovního úrazu. Zcela nerozhodné je také jakékoliv zjištění, do jaké míry se následky pracovního úrazu podílejí na nepříznivém zdravotním stavu zaměstnance (jestliže jeho zdravotní stav před vznikem pracovního úrazu nebyl zcela perfektní), pokud byl pracovní úraz podstatnou a důležitou příčinou vzniku újmy. K tomuto závěru dospěla judikatura Nejvyššího soudu ČR.

Jak jsme již zdůraznili, povinnost zaměstnavatele k náhradě újmy za pracovní úraz a nemoc z povolání je objektivní (odpovědnost za škodnou událost). Předpokladem vzniku této povinnosti zaměstnavatele není porušení právní povinnosti.

Důležité: Pokud však k pracovnímu úrazu nebo nemoci z povolání dojde i v důsledku porušení právních povinností zaměstnavatelem, zejména v důsledku porušení předpisů na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (např. neposkytnutí či nedostatečné poskytnutí osobních ochranných prostředků, pracovních oděvů a obuvi, mycích prostředků a ochranných nápojů, nezajištění povinných školení k bezpečnosti práce, nedodržení termínů stanovených pravidelných lékařských prohlídek apod.),hrozí zaměstnavateli postih.

Prvním okruhem sankcí jsou sankce stanovené zákonem o inspekci práce (zákon č. 251/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů) na základě zjištění ze strany inspektorátu práce po provedené kontrole. Jde o sankce za přestupky fyzických osob a správní delikty právnických osob na úseku bezpečnosti práce a bezpečnosti technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví. Podle druhu porušení lze za tyto přestupky či správní delikty uložit pokutu ve výši 300 000 Kč až 2 000 000 Kč.

Mezi dalšími sankcemi můžeme uvést postihy zaměstnavatele v podobě možné přirážky na veřejné zdravotní pojištění za opakovaný výskyt pracovních úrazů a nemocí z povolání (až do výše 5 %z podílu na jím hrazeném pojistném všech zaměstnanců).

A konečně jsou možnými sankcemi případy, v nichž má pojišťovna poskytující zákonné pojištění povinnosti zaměstnavatele k náhradě škody a nemajetkové újmy při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání vůči zaměstnavateli právo na náhradu až do výše poskytnutého plnění, například došlo-li ze strany zaměstnavatele nebo jeho zaměstnance ke zvláště závažnému porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem újmy. Dále se jedná o případy, v nichž zaměstnavatel nebo jeho zaměstnanec způsobil újmu úmyslně, pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky, a došlo-li k újmě v přímé souvislosti s výkonem činnosti provozované neoprávněně.