Projednávání poskytnutí náhrad a uzavírání dohod o poskytnutí náhrad za pracovní úrazy a nemoci z povolání, zproštění zaměstnavatele povinnosti k náhradě

Projednávání poskytnutí náhrad za pracovní úrazy a nemoci z povolání

V případě pracovního úrazu nebo nemoci z povolání musí zaměstnanec své nároky uplatnit u odpovědného zaměstnavatele. (Hlášením, oznámením o vzniku, záznamem, zabezpečením místa vzniku a vyšetřováním pracovního úrazu jsme se zabývali ve 2. lekci.)

Zákoník práce nestanoví pro takové uplatnění žádné formální požadavky ani náležitosti. Z důvodu posílení důkazní pozice zaměstnance v případném sporu však nelze než doporučit písemnou formu. Projednávání odškodnění, zajišťování dokladů a stanovování výše odškodnění se potom obvykle děje ve vzájemné součinnosti poškozeného zaměstnance, odpovědného zaměstnavatele a pojišťovny.

Důležité: Poškozený zaměstnanec nemůže uplatňovat své nároky z pracovního úrazu přímo vůči příslušné pojišťovně zaměstnavatele, neboť k této pojišťovně není v žádném přímém právním vztahu. Pojišťovna v souladu s právními předpisy odškodňuje zaměstnance za odpovědného zaměstnavatele.

Podle zákoníku práce je zaměstnavatel povinen projednat způsob a rozsah náhrady škody a nemajetkové újmy s odborovou organizací (pokud u zaměstnavatele působí) a se zaměstnancem bez zbytečného odkladu. Tato lhůta není nikde blíže specifikována, stejně jako zákon nestanoví způsob ani formu projednání. Projednání náhrady škody a nemajetkové újmy má zejména pro zaměstnance mimořádný význam – poskytne mu například důležité informace a vysvětlení, pokud jde o seznámení s předpisy, posouzení příčiny pracovního úrazu a rozsah nároků na odškodnění pracovního úrazu a nemoci z povolání. Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout náležité poučení i pomoc.

Poznámka: Je-li poškozený zaměstnanec členem odborové organizace, může být ve sporech o  náhrady z pracovního úrazu nebo nemoci z povolání právně zastoupen touto odborovou organizací.

Bez ohledu na odpovědnost zaměstnavatele a příčinu smrti peněžitá práva zaměstnance jeho smrtí nezanikají. Do výše odpovídající trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku přecházejí mzdová a platová práva z pracovněprávního vztahu postupně na jeho manžela/manželku, děti a rodiče, jestliže s ním žili v době smrti ve společné domácnosti. Pokud takové osoby neexistují, stávají se zmíněná práva předmětem dědictví.

Peněžité pohledávky zaměstnavatele vůči zaměstnanci (jeho dědicům) zanikají smrtí zaměstnance, s výjimkou práv, o nichž bylo pravomocně rozhodnuto nebo která byla zaměstnancem před jeho smrtí písemně uznána, co se týká důvodů i výše, a práv na náhradu škody způsobené úmyslně.

Dohody o poskytnutí náhrad za pracovní úrazy a nemoci z povolání

Podmínky vzniku nároků zaměstnanců na náhradu škody a nemajetkové újmy z pracovního úrazu nebo nemoci z povolání a jejich výše jsou stanoveny právními předpisy, není proto nutné uzavírat dohody o poskytnutí náhrad.  K výplatě zákonných náhrad dochází ze strany zaměstnavatelů, respektive z podnětu zaměstnavatele přímo příslušnou pojišťovnou bez dohody o poskytnutí náhrad z pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.

Důležité: Pokud však mezi stranami existují nějaké sporné či nevyjasněné nároky ohledně pracovního úrazu (nemoci z povolání) a jejich náhradách, je v takových případech vhodné dohodu o  poskytnutí náhrad z pracovního úrazu nebo nemoci z povolání uzavřít, a to jako dohodu o narovnání. Dohoda o narovnání musí být uzavřena v písemné formě, strany mezi sebou narovnají nároky sporné či pochybné.

Dále by písemná dohoda o poskytnutí náhrad připadala v úvahu tehdy, pokud by zaměstnavatel plnil zaměstnanci náhrady nad rozsah a způsob stanovený právními předpisy. Mohlo by se jednat také o situaci, kdy mezi poškozeným zaměstnancem a odpovědným zaměstnavatelem panuje shoda na konkrétním způsobu a rozsahu náhrad z pracovního úrazu (nemoci z povolání), avšak pojišťovna s takovým poskytnutím náhrad nesouhlasí a zaměstnanci plnění neposkytne.

Není-li příslušný nárok zaměstnance na odškodnění pracovního úrazu (nemoci z povolání) uspokojen a případný spor vyřešen mimosoudně, musí se poškozený zaměstnanec svých nároků domáhat u soudu. I ve shora uvedeném případě, kdy s plněním nesouhlasí pouze pojišťovna, musí poškozený zaměstnanec své nároky uplatnit proti odpovědnému zaměstnavateli, neboť s pojišťovnou není v žádném přímém právním vztahu.

Je-li podle názoru zaměstnavatele nárok zaměstnance na odškodnění za pracovní úraz (nemoc z povolání) oprávněný, může tento zaměstnavatel náhrady poškozenému zaměstnanci vyplatit sám. Následně bude refundační pohledávku uplatňovat vůči pojišťovně.

Poznámka: Při takovém postupu musí zaměstnavatel vzít v úvahu, že pojišťovna nehradí škodu a nemajetkovou újmu, kterou se zaměstnavatel zavázal hradit nad rámec stanovený právními předpisy. Taková náhrada jde potom zcela na vlastní náklady zaměstnavatele. Tyto závěry platily jednoznačně pro náhrady, na které vznikl nárok do doby účinnosti nové právní úpravy, tj. do 30. 9. 2015, resp. do 25.10.2015.

Do poněkud jiného světla nám však tuto problematiku staví příslušná novela zákoníku práce a na základě jejího zmocnění vydané nařízení vlády, které umožňují dohodou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem výši předmětných náhrad zvýšit nad rámec stanovený právním předpisem (§ 271c odst. 1 ZP – v důsledku dikce zákona, že náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci nejméně ve výši podle právního předpisu), přičemž dle příslušné vyhlášky o zákonném pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání je pojišťovna povinna za zaměstnavatele nahradit škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce.

Pojišťovna nahradí náklady soudního i mimosoudního projednávání vedeného v souvislosti se škodnou událostí jen tehdy, pokud se k jejich úhradě písemně zavázala. Zaměstnavatel nesmí bez souhlasu pojišťovny přistoupit na uzavření soudního smíru.

Zproštění zaměstnavatele povinnosti k náhradě škody a nemajetkové újmy za pracovní úraz a nemoc z povolání

Povinnost zaměstnavatele k náhradě škody a nemajetkové újmy za pracovní úraz a nemoc z povolání je dána objektivně (odpovědnost za výsledek), dle § 269 ZP (po novele zákoníku práce zákonem č. 205/2015 Sb.). Zaměstnavatel se může své povinnosti zprostit z důvodů stanovených zákonem – potom hovoříme o tzv. liberaci. Zákon připouští liberaci částečnou (§ 270 odst. 2 ZP) i úplnou (§ 270 odst.1 ZP).

Úplná liberace

Zaměstnavatel se své povinnosti k náhradě zprostí zcela, prokáže-li:

  • že škoda či nemajetková újma vznikla výhradně tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní či ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány; nebo
  • že škoda nebo nemajetková újma vznikla v důsledku opilosti postiženého zaměstnance či v důsledku zneužití jiných návykových látek, přičemž zaměstnavatel nemohl škodě zabránit;
  • a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody a nemajetkové újmy.

Částečná liberace

Zaměstnavatel se své povinnosti zprostí zčásti, prokáže-li:

  • že škoda a nemajetková újma vznikla tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní či ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány; nebo
  • že škoda a nemajetková újma vznikla v důsledku opilosti postiženého zaměstnance či v důsledku zneužití jiných návykových látek, přičemž zaměstnavatel nemohl škodě či újmě zabránit;
  • a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody a nemajetkové újmy, protože si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní či ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví; za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce.

Poznámka: Z pohledu ustálené judikatury nejde o řádné seznámení zaměstnance s předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci nebo s příkazy, zákazy a jinými pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví, pokud by mu dal zaměstnavatel příslušné bezpečnostní předpisy pouze přečíst. Na tomto závěru nic nezmění ani skutečnost, že pracovník svým podpisem potvrdil, že byl se zmíněnými předpisy seznámen.

Zprostí-li se zaměstnavatel povinnosti k náhradě zčásti, je povinen určit část, kterou nese zaměstnanec podle míry jeho zavinění. V případech, kdy si zaměstnanec počínal lehkomyslně v rozporu s obvyklým způsobem jednání, je zaměstnavatel povinen uhradit alespoň jednu třetinu škody nebo nemajetkové újmy.

Důležité: Zaměstnavatel se nemůže zprostit povinnosti k náhradě zcela ani zčásti v případě, kdy zaměstnanec utrpěl pracovní úraz při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo ohrožující život či zdraví, pokud zaměstnanec tento stav úmyslně nevyvolal.