Rozdíly v kontrolách a hospitacích

Pokud se podíváme na rozdíly mezi kontrolami a hospitacemi, lze říci, že hospitace může být (ale nemusí, záleží na jejím cíli a tom, kdo ji provádí) kontrolou, ale opačně to neplatí.

Posláním kontroly je zjistit, zda daná oblast funguje, jak má být dle pokynů a předpisů. Hospitace necílí na předpisy (i když samozřejmě okrajově i hospitace může, zejména pokud se zjistí nedodržení předpisu, což ovšem bývá výjimečně), ale na kvalitu výchovně-vzdělávacího procesu. Což je ostatně další rozdíl – hospitujeme právě jen výchovně-vzdělávací proces, kdežto kontroly musí probíhat na všech úsecích, tedy i ekonomickém, personální a podobně.

Jak již bylo konstatováno výše, samotná hospitace může a často mívá svůj kontrolní cíl, vykonávají-li ho nadřízení či inspektoři ČŠI. Ovšem hospitace by měla mít i svůj studijní cíl, a to nejen tehdy, když je vykonávána kolegy, ale i vedením školy. Samotní členové vedení by měli neustále zlepšovat svou pedagogickou práci, i když je jen jednou z jejich pracovní náplně. Učitelé mnohem lépe akceptují hospitace od vedení školy, když vědí, že samotní vedoucí pracovníci jsou dobří učitelé, kteří se snaží svou pedagogickou práci stále zlepšovat.

Dalším rozdílem je to, že hospitace by měla být koncipována a také komunikována jako pomoc učiteli, a to i v případě, že jde zároveň o kontrolu. Pouze kontrolní hospitace je sice možná, ale tak trochu zbytečná. Je to vlastně promarněná příležitost. Pokud se učitelovi hodina nepodaří a jsou v ní nedostatky, jejich pouhé konstatování naplní onu kontrolní funkci, hospitující si splní povinnost, ale pro učitele se jedná o stresový zážitek, ze kterého nemá žádný užitek, naopak spíše škodu. Ví, že pracoval špatně, ale neví, co s tím. Naopak pokud chceme učiteli pomoci, nabízíme mu řešení či pomoc. Tu nemusí nutně poskytovat hospitující, často to může být zkušenější kolega.