Rozsah náhrad, jednotlivé druhy náhrad, vliv NOZ na poskytnutí náhrad za pracovní úrazy a nemoci z povolání

Rozsah náhrad

Povinnost zaměstnavatele nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu za pracovní úraz a nemoc z povolání je založena na principu objektivní odpovědnosti (odpovědnost za výsledek); jak jsme již zdůraznili, předpokladem vzniku povinnosti zaměstnavatele nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu není porušení právní povinnosti.

Rozsah náhrad je stanoven právními předpisy a není možné se dohodnout na menším rozsahu či nižší výši, než ukládají právní předpisy (s výjimkami stanovenými právě těmito předpisy). Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání by tak pro některé, zejména menší zaměstnavatele, mohlo představovat neúměrnou finanční zátěž, jež by pro mnohé z nich mohla být dokonce likvidační.

Z uvedeného důvodu mají všichni zaměstnavatelé ze zákona pojištěnu odpovědnost za pracovní úraz a nemoc z povolání. Bližší podmínky a sazby zákonného pojištění určuje vyhláška Ministerstva financí ČR č. 125/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění pozdějších předpisů. Zákonné pojištění zaměstnavatele vzniká dnem vzniku prvního pracovněprávního vztahu u zaměstnavatele a trvá po dobu existence zaměstnavatele.

Odškodnění je zaměstnancům hrazeno příslušnou pojišťovnou, pokud zaměstnavatel sám neprovede úhradu zaměstnanci přímo, s následnou refundací od pojišťovny (v době 15 dnů od ukončení šetření).

Jednotlivé druhy náhrad

Zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel povinen v rozsahu své povinnosti poskytnout tyto náhrady:

  • náhradu za ztrátu na výdělku:
    • po dobu pracovní neschopnosti;
    • po skončení pracovní neschopnosti;
  • náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění;
  • náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením;
  • náhradu věcné škody.

V případě úmrtí zaměstnance v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání je zaměstnavatel povinen v rozsahu své povinnosti k náhradě poskytnout:

  • náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením;
  • náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem;
  • náhradu nákladů na výživu pozůstalých;
  • jednorázovou náhradu nemajetkové újmy pozůstalým;
  • náhradu věcné škody dědicům zaměstnance.

Poznámka: Uvedená práva nejsou závislá na tom, zda postižený zaměstnanec před svou smrtí uplatnil ve stanovené lhůtě svá práva na náhradu škody a nemajetkové újmy.

  • Podle poslední novely zákoníku práce (zák. č. 285/2020 Sb.) s účinností od 1. 1. 2021 nově přísluší stanovenému okruhu osob s příslušným vztahem k zaměstnanci jednorázová náhrada nemajetkové újmy při zvlášť závažném ublížení na zdraví zaměstnance:

Nová Jednorázová náhrada nemajetkové újmy při zvlášť závažném ublížení na zdraví zaměstnance

Při zvlášť závažném ublížení na zdraví zaměstnance přísluší jeho manželovi, partnerovi, dítěti a rodiči jednorázová náhrada vzniklé nemajetkové újmy. Tato náhrada přísluší i dalším osobám v poměru rodinném nebo obdobném, které újmu zaměstnance pociťují jako vlastní újmu.

Jednotlivé náhrady z titulu odškodnění jsou samostatné z hlediska svého vzniku i počátku běhu promlčecích lhůt. Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti jsou samostatnými dílčími nároky na náhradu škody při pracovních úrazech (nemocech z povolání). Skutečnost, že invalidita pracovníka navazuje bezprostředně na dobu jeho pracovní neschopnosti, nemá vliv na samostatnou povahu těchto nároků.

Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově, podle výsledného bodového ohodnocení. Do 30. 9. 2015, se při určení bodového ohodnocení postupovalo podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČR č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění (tzv. bodová vyhláška). Uvedená vyhláška stanovila tabulky s bodovým ohodnocením pro výpočet odškodnění bolestného a za ztížené společenské uplatnění na základě lékařského posudku. Tabulkové ohodnocení bylo dlouhodobě kritizováno jako nedostatečná a nedůstojná náhrada poškození zdraví zaměstnance a utrpěné bolesti. Nespornou výhodou však bylo pružné a poměrně rychlé vyřízení odškodnění.

Od účinnosti novely zákoníku práce provedené zákonem č. 205/2015 Sb., tj. od 1. 10. 2015 se bodové ohodnocení provádí podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (účinného od 26.10.2015 a ve znění novely z r. 2016), kterým se stanoví výše náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti. I podle této právní úpravy zůstala zachována výhoda pružného a rychlého vyřízení náhrad nemajetkové újmy a tato právní úprava již zavádí vyšší finanční ohodnocení nemajetkové újmy – hodnota 1 bodu činí 250 Kč, namísto 120 Kč dříve stanovených bodovou vyhláškou č. 440/2001 Sb. a zároveň stanoví vyšší bodové ohodnocení (vyšší počet bodů) pro jednotlivá poškození. Dalším zásadním přínosem této právní úpravy je možnost poskytnout vyšší náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění nad výši stanovenou právním předpisem (dohodou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem), neboť možnost navýšení náhrad připouští nově § 271c odst. 1 ZP, tím, že stanoví poskytování náhrad nejméně ve výši podle právního předpisu.

Nařízení vlády č. 276/2015 Sb. bylo novelizováno s účinností od 21. 7. 2016 (nařízením vlády č. 224/2016 Sb.), kdy touto novelizací došlo k dalšímu navýšení bodového ohodnocení u některých poškození na zdraví zaměstnance, který utrpěl pracovní úraz.

Moderační právo soudu

Ve výjimečných případech může soud výši odškodnění stanovenou právním předpisem přiměřeně zvýšit. Nadále se (v souladu s ustálenou judikaturou) bude jednat o mimořádné případy bolestného a výrazného převisu ztížení společenského uplatnění (např. aktivní sportovec s výjimečnými výkony utrpí úraz nohy, což zcela znemožní jeho další kariéru; houslový virtuos přijde v důsledku pracovního úrazu o prsty na ruce, což jednoznačně ukončí jeho uměleckou dráhu). S ohledem na novou právní úpravu a zákonné možnosti poskytnout vyšší náhradu lze předpokládat, že soudy budou přiznávat i za pracovní úrazy a nemoci z povolání vyšší náhrady ve větším počtu případů a dle metodiky Nejvyššího soudu pro odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění podle nového občanského zákoníku.

Účelně vynaložené náklady spojené s léčením přísluší tomu, kdo tyto náklady vynaložil, stejně jako účelně vynaložené náklady na léčení a náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem v případě úmrtí zaměstnance. Od přiměřených nákladů spojených s pohřbem se odečte pohřebné poskytnuté podle zvláštního právního předpisu.

Jednorázové odškodnění pozůstalých (nově Jednorázová náhrada nemajetkové újmy pozůstalých) prozatím do 31. 12. 2020 přísluší pozůstalému manželovi nebo manželce, partnerovi nebo partnerce (podle zákona o registrovaném partnerství) a nezaopatřenému dítěti, a to každému ve výši nejméně 240 000 Kč, dále přísluší rodičům zemřelého zaměstnance, jestliže s ním žili v domácnosti, v úhrnné výši minimálně 240 000 Kč. Jednorázové odškodnění ve výši nejméně 240 000 Kč přísluší i v případě, že se zemřelým zaměstnancem žil v domácnosti pouze jeden rodič.

V souvislosti se změnami provedenými poslední novelou zákoníku práce, zákonem č. 285/2020 Sb., je vhodné upozornit u této jednorázové náhrady nemajetkové újmy pozůstalých na změny účinné od 1. 1. 2021, spočívající jednak v terminologické změně –„ jednorázová náhrada“ namísto „jednorázové odškodnění“, dále v rozšíření okruhu oprávněných osob a také ve zvýšení této jednorázové náhrady.

Předně nárok na jednorázovou náhradu nemajetkové újmy pozůstalých již nebude vázán u dětí zemřelého zaměstnance na jejich nezaopatřenost (tj. bude příslušet i dospělým, resp. zaopatřeným dětem) a u rodičů na nutnost jejich žití ve společné domácnosti. Jednorázová náhrada nemajetkové újmy bude nově na základě ust. § 271i odst. 3 zákoníku práce náležet i dalším osobám v poměru rodinném nebo obdobném, které smrt zaměstnance pociťují jako vlastní újmu. Bude-li náhrada vyplácena oběma rodičům, přísluší každému z nich polovina této částky.

Výše náhrady bude odvozena od dvacetinásobku průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém vznikne pozůstalému právo na jednorázovou náhradu. Její výše tak bude adekvátní výši náhrady, která je v obdobných případech přiznávána pozůstalým podle občanského zákoníku. Výši průměrné mzdy bude vyhlašovat Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů, a to na základě údajů Českého statistického úřadu.

Náhrada nákladů na výživu pozůstalých přísluší pozůstalým, jimž zemřelý zaměstnanec poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu. Náhrada se poskytuje po dobu, po kterou by tuto povinnost měl, nejdéle však do konce kalendářního měsíce, kdy by zemřelý zaměstnanec dosáhl 65 let věku nebo důchodového věku, je-li vyšší než 65 let. Náhrada na výživu přísluší pozůstalým ve výši 50 % průměrného výdělku zaměstnance, zjištěného před jeho smrtí, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat jedné osobě, a ve výši 80 % tohoto průměrného výdělku, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat více osobám. Od částek připadajících na jednotlivé pozůstalé se odečte důchod přiznaný pozůstalým z důvodu smrti zaměstnance. K případnému výdělku pozůstalých se nepřihlíží.

Vláda vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně a životních nákladů, může některé druhy náhrad, včetně jednorázového odškodnění pozůstalých, nařízením zvýšit.

Důležité: Podle zásady změnitelnosti platí, že změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady, může se poškozený zaměstnanec i zaměstnavatel domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností.

Regres

Pokud zaměstnavatel nahradil poškozenému zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu, má právo na náhradu vůči tomu, kdo poškozenému za tuto škodu či nemajetkovou újmu odpovídá podle občanského zákoníku, a to v rozsahu odpovídajícím míře této odpovědnosti vůči poškozenému, pokud nebylo předem dohodnuto jinak.

Příklad:
Jako příklad lze uvést pracovní úraz zaměstnance, k němuž došlo v důsledku zaviněného porušení povinností ze strany jiného subjektu, například při dopravní nehodě na pracovní cestě, přičemž tuto nehodu nezavinil zmíněný zaměstnanec

U náhrady škody nebo nemajetkové újmy při nemoci z povolání má zaměstnavatel, který škodu nebo nemajetkovou újmu uhradil, právo na náhradu vůči všem zaměstnavatelům, u nichž postižený zaměstnanec pracoval za podmínek, za nichž vznikla jeho nemoc z povolání. Regres lze uplatnit v rozsahu odpovídajícím době, po kterou zaměstnanec u těchto zaměstnavatelů pracoval za uvedených podmínek.

Neuplatnění NOZ na poskytnutí náhrad za pracovní úraz a nemoci z povolání

Nový občanský zákoník (dále OZ nebo NOZ) zrušil s účinností od 1. 1. 2014 celou řadu právních předpisů, mezi nimi i vyhlášku Ministerstva zdravotnictví ČR č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Bodové ohodnocení se tak pro náhradu škody na zdraví, bolestné a ztížení společenského uplatnění pro oblast občanského práva od 1. 1. 2014 dle zrušené vyhlášky neuplatní. Použijí se nová pravidla a metodika odškodňování podle úpravy náhrady škody stanovené novým občanským zákoníkem (v § 2 894–2 971), podle zásady plného vyvážení újmy a zásady slušnosti.

Ve vztahu k pracovněprávní úpravě je úprava náhrady škody podle NOZ obsolentní a pro oblast pracovního práva se nepoužije, a to s ohledem na § 394 odst. 2 ZP. Tzv. bodová vyhláška č. 440/2001 Sb. tedy platila i po účinnosti NOZ v závislosti na legislativním osudu zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců. Bylo tedy stanoveno, že do dne nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění zaměstnanců se odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání řídí podle dosavadní právní úpravy stanovené v § 365–393 ZP, tj. tedy i podle vyhlášky č. 440/2001 Sb.,o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění.

Účinnost zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, byla již několikrát odložena. Poslední odklad účinnosti zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů byl proveden zákonem č. 182/2014 Sb., a to k datu 1. 1. 2017.

Pro oblast odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání i po 1.1. 2014 platila nadále plná autonomie zákoníku práce a ostatních pracovněprávních předpisů, plná kontinuita pracovněprávní úpravy i pracovněprávní judikatury, a to v závislosti na legislativním osudu a případné účinnosti zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců.

Poznámka: Uvedený závěr až do doby přijetí nových právních předpisůpotvrdilo i společné stanovisko Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a Ministerstva zdravotnictví ČR z 28. 1. 2014.

Uvedené závěry a dosavadní postup byly však pro oblast odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání dlouhodobě neudržitelné, zejména s ohledem na skutečnost, že zakládaly zásadní nerovnost pro náhrady újmy na zdraví, bolestného a ztížení společenského uplatnění pro oblast občanskoprávních vztahů a pro odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání. Představovaly zásadní nerovnost poškozeného-občana a poškozeného-zaměstnance při poskytování náhrad újmy na zdraví a ostatní nemajetkové újmy.

S ohledem na opakovaný odklad účinnosti zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů (jak uvedeno shora), naposledy k datu 1. 1. 2017, a provázanost odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání zaměstnanců s tímto zákonem, bylo nutné tuto neudržitelnou situaci řešit a přijmout koncepci ke spravedlivějšímu odškodňování zaměstnanců co nejdříve, ještě do doby nabytí účinnosti uvedeného zákona.

Za tím účelem byly zahájeny legislativní práce na přijetí novely zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (v prosinci 2014 schválena vládou ČR) a rovněž nařízení vlády, kterým se stanoví výše náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění pro oblast odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání.

Hlavním obsahem této novely pro uvedenou oblast odškodňování zaměstnanců je přesun úpravy náhrad škody a nemajetkové újmy z pracovních úrazů a nemocí z povolání ze závěrečných ustanovení zákoníku práce do samotného těla zákona (§§ 269 až 271u), zrušení vazby odškodňování na zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců a přijetí nařízení vlády o stanovení výše náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění, včetně způsobu určování výše náhrady v jednotlivých případech, k provedení těchto nových ustanovení zákoníku práce. Jde o již shora uvedené nařízení vlády č. 276/2015 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. ve znění pozdější novely z  r. 2016 – nařízení vlády č. 224/2016 Sb.

Hodnota jednoho bodu pro bodové ohodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění je v tomto novém nařízení vlády stanovena na 250 Kč (namísto 120 Kč podle dříve používané bodové vyhlášky č. 440/2001 Sb.) a je zvýšeno bodové ohodnocení jednotlivých poškození zdraví, přičemž při způsobení více poškození zdraví se bodové ohodnocení jednotlivých poškození sčítá.

Poznámka: Zrušení vazby poskytování náhrad z pracovních úrazů a nemocí z povolání na zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců je zajištěno úplným zrušením zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, touto novelou zákoníku práce.

Novela zákoníku práce (označována také jako „technická novela“), v plném znění označena jako „zákon, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zrušuje zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, a zrušují nebo mění některé další zákony“, byla dne 17. 8. 2015 vyhlášena ve sbírce zákonů ČR pod č. 205/2015 Sb.

Důležité: Uvedená novela zákoníku práce nabyla účinnosti dnem 1. října 2015.

Pro úplnost ještě uveďme, že od 1. ledna 2015 vstoupilo v platnost nařízení vlády o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a o úpravě náhrady nákladů na výživu pozůstalých (nařízení o úpravě náhrady), nařízení vlády č. 306/2014 Sb., které provádí valorizaci těchto náhrad. Průměrný výdělek rozhodný pro výpočet těchto náhrad byl zvýšen o 1,6%.

Od 1. ledna 2016 potom přísluší valorizace těchto náhrad dle nařízení vlády č. 351/2015 Sb., podle kterého se průměrný měsíční výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a náhrady nákladů na výživu pozůstalých zvyšuje o 40 Kč.

Od 1. ledna 2017 je valorizace těchto náhrad provedena nařízením vlády č. 433/2016 Sb. Průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku a pro výpočet náhrady nákladů na výživu pozůstalých se podle tohoto nařízení vlády zvyšuje o 2,2%.

Od 1. ledna 2018 valorizuje náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a o úpravě náhrady nákladů na výživu pozůstalých nařízení vlády č. 406/2017 Sb., které tento průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrad zvyšuje o 3,5%.

Od 1. ledna 2019 je valorizace těchto náhrad provedena nařízením vlády č. 321/2018 Sb., kterým se průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrad zvyšuje o 3,4 % a aktuálně od 1. ledna 2020 dle nařízení vlády č. 321/2019 Sb.  se průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku a pro výpočet náhrady nákladů na výživu pozůstalých zvyšuje o 5,2 % a o 151 Kč.