Specifické případy pracovních úrazů

Problematika pracovních úrazů při práci z domova

V některých případech a v určitých profesích povolují zaměstnavatelé zaměstnancům tzv. „home office“ – práci z domova, příp. z jiného místa, odlišného od pracovišť zaměstnavatele. Také s tímto výkonem práce je spojena problematika pracovních úrazů a rovněž v těchto případech musejí být pro posouzení pracovního úrazu naplněny základní podmínky – tj. výkon pracovních úkolů nebo přímá souvislost s ním.

I v těchto případech platí všechny povinnosti zaměstnavatele – k evidenci, hlášení, objasňování a vyšetření pracovních úrazů. Ztížená pozice zaměstnavatele spočívá v tom, že má zhoršenou dostupnost k místu vzniku úrazu, horší podmínky pro splnění těchto povinností a zajištění důkazů a je podstatně více závislý na součinnosti ze strany zaměstnance. Tato součinnost ze strany zaměstnance a ostatní podmínky výkonu práce z domova či na dálku by měly být upraveny dohodou (písemnou smlouvou) mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.

Pracovní úrazy při výkonu práce v zahraničí

Představme si situaci, že je zaměstnanec vyslán zaměstnavatelem na pracovní cestu do zahraničí a během ní utrpí zranění. Rovněž pro posouzení pracovního úrazu v zahraničí platí základní podmínky – musí se jednat o výkon pracovních úkolů nebo přímou souvislost s ním.

Příklad
Poškozený zaměstnanec byl vyslán na pracovní cestu do zahraničí. Po příletu se ubytoval a vydal se na místo, kde se měla další den konat konference, na kterou byl zaměstnavatelem vyslán. Při zpáteční cestě do hotelu jej přepadli a utrpěl těžkou újmu na zdraví, jež si vyžádala ukončení pracovní cesty a návrat do vlasti. Zaměstnanec požadoval určení tohoto stavu jako pracovního úrazu, který vznikl v souvislosti s plněním pracovních úkonů.
Soud prvního stupně žalobu poškozeného zaměstnance zamítl s poukazem, že nelze veškerou činnost zaměstnance během pracovní cesty považovat za plnění pracovních úkolů. K napadení zaměstnance došlo ve chvíli, kdy se nevracel přímou cestou do hotelu, ale zastavil se na nábřeží a fotografoval město. Soud dané jednání shledal soukromou aktivitou zaměstnance. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Argumentace zaměstnance, že k pořizování fotografií došlo pro účely zaměstnavatele, nebyla prokázána. Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů v rámci dovolání potvrdil.

Rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 C do 4834/2010, ze dne 5. 1. 2012, citace části rozhodnutí„[…] Zaměstnanec poté, co se po příletu do místa, které bylo cílem jeho pracovní cesty, ubytoval v hotelu, nastoupil cestu do zaměstnání, kterou ukončil okamžikem, kdy vstoupil do budovy konferenčního centra. Vykonával-li žalobce v době návštěvy konferenčního centra (v den před vlastním zahájením konference) činnost v zájmu zaměstnavatele (lhostejno zda na jeho pokyn, či z vlastní iniciativy, pokud k ní nepotřeboval zvláštní oprávnění nebo ji nekonal proti výslovnému zákazu zaměstnavatele), pak zde plnil pracovní úkoly. Okamžikem východu z budovy konferenčního centra pak nastoupil cestu ze zaměstnání, kterou by ukončil vstupem do hotelu, kde byl ubytován. Jestliže byl zaměstnanec na této cestě z konferenčního centra do hotelu napaden a utrpěl poškození zdraví, je za tohoto stavu – bez ohledu na to, zda při této cestě „zabloudil a odchýlil se od přímé trasy“ – odůvodněn závěr, že k jeho úrazu došlo při cestě ze zaměstnání, a tudíž že se nejedná o pracovní úraz ve smyslu ustanovení § 190 odst. 1 zákoníku práce (pozn.: nyní § 380 odst. 1 ZP) […].”

Další specifické případy pracovních úrazů

Na pracovištích se v souvislosti s výkonem práce můžeme setkat s některými specifickými a nezřídka komplikovanými úrazy. Při následných úvahách o možném odškodnění je potom na zaměstnavateli zhodnotit, zda se o pracovní úraz – a vůbec o úraz – jedná, zejména při netypické pracovní činnosti. V takovém případě musí být prokázána příčinná souvislost mezi úrazovým dějem a příslušným poškozením zdraví. Ke správné kvalifikaci ve většině takových případů je nutná spolupráce lékaře, technika a právníka.

Úraz na firemním školení či akci pořádané zaměstnavatelem

Zaměstnavatelé organizují také školení či akce ke zvyšování kvalifikace nebo stmelení kolektivu. Pokud mají školení charakter či obsah tzv. teambuildingové akce přímou souvislost s plněním pracovních úkolů (prohlubování nebo zvyšování kvalifikace, budování dobrých pracovních vztahů na pracovišti), lze úraz, který by se zaměstnanci během takové akce stal, považovat za pracovní.

Úraz proděkana při sportovní akci

Mediálně známý je případ pracovního úrazu proděkana Podnikatelské fakulty VUT v Brně, ke kterému došlo v roce 2005 v rámci sportovní akce (turnaj ve víceboji) pořádané univerzitou.

Uvádíme rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 23 Cdo 490/2013, ze dne 1. 4. 2014, konkrétně citaci části rozhodnutí: „[…] Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že poškozený zaměstnanec byl povinen na základě příkazu děkana se uvedeného turnaje zúčastnit a že se jednalo o činnost související s plněním pracovních povinností ve smyslu § 25 nařízení vlády č. 108/1994 Sb., v posledním platném znění, kterým se provádí zákoník práce, neboť účelem turnaje bylo zlepšení vzájemné komunikace a spolupráce zaměstnanců formou společné sportovní aktivity, tedy prohloubení interpersonálních vazeb zaměstnanců, což oba soudy považovaly za činnost související s plněním pracovních úkolů. […]“

Nejvyšší soud odkazuje v rozsudku na své starší rozhodnutí ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5060/2007, v němž vymezil, v jakém případě již není možné úraz při teambuildingu považovat za pracovní: „[…] nepochybně by se nejednalo o činnost v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, kdyby po skutkové stránce bylo kupříkladu zjištěno, že šlo pouze o společný pobyt zaměstnanců bez cíleného průběhu, který měl jen povahu ‚zaplacené dovolené‘. […]“

Úraz na služební cestě 

Zaměstnanec může utrpět úraz také během služební cesty. Pokud je splněna základní podmínka – tj. že úraz souvisí s plněním pracovních úkolů – lze jej posuzovat jako pracovní.

Úraz na cestě do práce a zpět

Zákonné vymezení výslovně uvádí, že pracovním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání nebo z něj. V případě úrazu na cestě do práce či zpět nejde o pracovní úraz.

Úraz během přestávky na oběd

V praxi jsou velmi časté případy úrazů (poškození zdraví), které se stanou při cestě do jídelny nebo při vlastním stravování. Za pracovní se považuje úraz, který se přihodí na cestě za stravováním v objektu zaměstnavatele. Z hlediska posouzení, zda byla cesta ke stravování, na níž zaměstnanec utrpěl pracovní úraz, konána v objektu zaměstnavatele, je podle soudní judikatury rozhodující, jedná-li se o prostory ve sféře dispozice zaměstnavatele, kde je zaměstnanec povinen podrobit se jeho pokynům k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Poznámka: Pracovněprávní odpovědnost za škodu nevznikne pouze v případě, dojde-li ke škodě v přímé souvislosti se stravováním (např. pokud se zaměstnanec při krájení chleba řízne do prstu).

Zaměstnavatel bude odpovědný i tehdy, pokud škoda vznikne nikoliv v přímé souvislosti se stravováním (např. při svačině na pracovišti spadne na zaměstnance těžký materiál a způsobí mu zranění) nebo vznikne-li zaměstnanci škoda při cestě ke stravování či zpět, kterou tento koná v objektu zaměstnavatele.

Úraz řidiče při občerstvení

Zaměstnavatelé jsou povinni poskytovat podle příslušného nařízení vlády(nyní nařízení vlády č. 361/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů)k ochraně zdraví před účinky zátěže teplem nebo chladem zaměstnancům ochranný nápoj. Takové požívání nápojů je úkonem potřebným k výkonu práce. Dojde-li tedy při takovém úkonu k úrazu, jde o pracovní úraz.(Sborník stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR  1970-1983, vydal Nejvyšší soud ČSSR, Praha: SEVT, 1986., s. 957).

V dalším konkrétním případě soud judikoval, že se jedná se o pracovní úraz zaměstnance–řidiče, který po ujetí určité trasy odstaví vozidlo za účelem občerstvení v blízkém restauračním zařízení, přičemž na cestě od vozidla nebo zpět k němu utrpí úraz. (NS ČSR, ze dne 27. 1. 1974, sp. zn. Cpj 37/74 – R II/1976, s. 34).

Úraz v pracovní době během návštěvy lékaře

Podvrtne-li si zaměstnanec nohu cestou k lékařina soukromé vyšetření či ošetření, nebude se to považovat za pracovní úraz. Zraní-li se však během vyšetření, na něž byl zaměstnavatelem vyslán, příp. vyšetření nebo ošetření proběhne v objektu zaměstnavatele, o pracovní úraz půjde.

Úraz při vaření kávy

V rozhodovací praxi soudů jsme se dosud nesetkali s případy, kdy došlo k úrazu při vaření kávy (typicky např. opaření vodou). Řešení lze dovodit z ustanovení zákoníku práce. Jak již bylo zmíněno, v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné k výkonu práce, úkony během práce obvyklé nebo nutné před jejím počátkem či po jejím skončení, úkony obvyklé v době přestávky na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele, dále vyšetření u poskytovatele zdravotních služeb prováděné na příkaz zaměstnavatele nebo vyšetření v souvislosti s noční prací, ošetření při první pomoci a cesta k němu a zpět.

Takovými úkony však nejsou cesta do zaměstnání a zpět, stravování, vyšetření či ošetření u poskytovatele zdravotních služeb ani cesta k němu a zpět, pokud není konána v objektu zaměstnavatele. Podle tohoto ustanovení se tedy úraz při stravování nepovažuje za pracovní.

V některých případech však můžeme vaření kávy při výkonu práce považovat za přímo související činnost s plněním pracovních úkolů, a to jako úkon potřebný k výkonu práce nebo během práce obvyklý.  V takových případech je rozhodující, zda se u konkrétního zaměstnance jedná o úkon nutný nebo obvyklý. Pokud takový úraz postihne asistentku, sekretářku či jinou zaměstnankyni, která má vaření kávy v pracovní náplni, budeme takový úraz kvalifikovat jako pracovní.

Příklad:
Pokusme se zhodnotit úraz při vaření kávy zaměstnancem, který takový úkon nemá v popisu práce. Důležitým vodítkem zde je charakter práce tohoto zaměstnance. U zaměstnanců, jejichž výkon práce je spojen s vyšší duševní náročností a psychickou zátěží, by se zřejmě jednalo o nutný úkon v souvislosti s výkonem práce, a tedy úraz pracovní.
Jako pracovní úraz bychom posoudili i případ úrazu zaměstnankyně při vaření kávy, která takový úkon sice nemá v popisu práce, avšak koná jej na základě příkazu jejího vedoucího zaměstnance, neboť v takovém případě by se jednalo o činnost konanou na příkaz zaměstnavatele.

Úraz, nemoci a práce s počítačem

Ačkoliv by nám takové případy na první pohled mohly připadat banální, také práce s počítačem může vyvolat vážná onemocnění.  Od poškození zraku přes nemoci zad v důsledku vadného držení těla může tato činnost způsobit nemoc z povolání, kterou je bolestivé onemocnění, odborně nazývané syndrom karpálního tunelu.

V důsledku velkého počtu opakovaných jednotvárných pohybů při výkonu práce se může toto onemocnění týkat téměř všech pracovních profesí.

Nadměrná pracovní zátěž

Zejména u psychicky náročných pracovních pozic, jako jsou ředitelé, manažeři a vedoucí zaměstnanci, se mohou projevit další závažné nemoci, způsobené nadměrnou pracovní zátěží. Nadměrná pracovní zátěž může nepřímo přivodit i smrt.

Příklad
Při vyšetřování smrtelného úrazu ve slévárně v Jihomoravském kraji bylo zjištěno inspekcí práce, že poškozený odpracoval za osm měsíců 500 hodin přesčasů. Inspekce dospěla k závěru, že úraz byl především důsledkem únavy zaměstnance

V praxi můžeme dohledat velké množství netypických pracovních úrazů. Při hodnocení zmíněných úrazů je nutné zohlednit jak právnické, tak medicínské, technické a psychické aspekty a posuzovat je ve vzájemné souvislosti.

Zdroj:  Bulletin advokacie: Pracovní úrazy, JUDr. Ladislav Jouza, datum zveřejnění 4. 11. 2013