Třídní vzpoura

V některých případech může třídní učitel narazit na odpor celé třídy. Nemusí to být vždy jeho vina, někdy dochází k tomuto střetnutí jako ke zkoušce mantinelů, kam až mohou žáci zajít. Jindy vůdce třídy strhne ostatní a demonstruje tak svou sílu. Někdy je na vině pedagog, který zahnal třídu ke zdi svým nevhodným řízením nebo neadekvátními požadavky.

Je jisté, že žáci se chovají jinak před třídou a jinak sami s učitelem. To nezmiňuji jako návod k zastrašování dětí, ale jako jeden ze způsobů, jak objevit příčinu společného odporu.

Řešení situace:

  • v každém případě zachovat klid a racionalitu, nehněvat se kvůli tomu na žáky;
  • brát názory dětí vážně, nezlehčovat je a pokud si nejste na 100 % jisti, že to vyjde a je to vhodné, ani je neobracet je v žert;
  • snažit se přejít klidnou diskusí k jádru problému a zjistit všechny objektivní a relevantní skutečnosti;
  • neobracet se na své oblíbené žáky, nehledat u nich oporu, protože je to může vystavit nevraživosti ostatních;
  • nenechat se zatáhnout při řešení problému do výčtu minulých křivd, pokud se současnou záležitostí nemají nic společného;
  • neslibovat vzdušné zámky, nerozhodovat ukvapeně, ale pokud má stížnost nebo požadavek racionální jádro a je oprávněný, slíbit nápravu a své slovo dodržet;
  • jestliže jde o stížnost na jiného učitele, nepřitakávat žákům ve snaze se zalíbit, zároveň ale připustit, že žáci mohou mít pravdu, a k věci přistupovat vyváženě;
  • snaha o mocenské zlomení odporu by mohla vést k nevratnému zhoršení vzájemných vztahů a třídního klimatu, zatímco věcný přístup a pochopení mají opačný účinek;
  • v žádném případě nepostihovat třídní vůdce a iniciátory vzpoury ani nyní, ani později;
  • ať již byla třída v právu nebo ne, celou záležitost po vyřešení považovat za vyřízenou a nevracet se k ní. Sám pro sebe si ji správně a objektivně vyhodnotit a vzít si z ní poučení do další práce.

Příklad z praxe:
Učitel rozdává na začátku hodiny papíry na malý testík. Žáci rozhodně protestují, o písemce je minulou hodinu neinformoval. Učitel si skoro myslí, že ano, ale není si úplně jistý. Třída odmítá psát, a hned je tu malá vzpoura.

Nabízí se několik řešení:
A) Učitel trvá na tom, že se psát bude a vyhrožuje použitím své moci. Třída píše.
Jestliže test ve skutečnosti neavizoval, dopouští se chyby a křivdy. Jeho slovo ztrácí váhu, vztah třídy k němu se rapidně zhoršuje. Nakonec sice zlomil odpor třídy, ale u žáků dochází k vystřízlivění a uvědomění si vlastní podřízené pozice. Ukázalo se také, že učitel jim ve skutečnosti nevěří.
B) Učitel trvá na tom, že se psát bude a snaží se použít svou moc. Třída nepíše.
Jestliže se třída cítí v právu, může dojít k další závažné konfrontaci. Učitel ničeho nedosáhl ani tím, že vyhrožoval nedostatečným hodnocením – v tomto okamžiku boje o vyšší princip o nějakou tu pětku již žákům nejde. Stejně to je chyba: když bude učitel později tyto pětky řádně započítávat, dopustí se další nespravedlnosti. Když je pomine, sníží váhu tohoto donucovacího prostředku.
C) Učitel netrvá na tom, že se bude psát.
I toto rozhodnutí může být zatíženo chybou. Jestliže třída tento postup pouze „vyzkoušela“ a test psát měla, nyní se naučili fungující a účinnou strategii. Učitel ukázal svou slabost, jeho autorita „spadla“ na žákovské burze o pěkných pár bodů. Zároveň se ale poučil o nutnosti být přesný a pečlivý. Cítí se však třídou zrazený, jeho vztahy se třídou jsou narušeny.
D) Učitel dosáhne kompromisním řešením toho, že se psát bude.
Učitel se vhodným řešením situace pojistí pro oba případy – ať již test oznámil, nebo ne, takže se nedopouští nespravedlnosti ani nedůslednosti. Test se v každém případě píše, ovšem pouze jako průběžná kontrola vědomostí žáků. Bude hodnocen, ovšem známka bude započítána pouze tomu, kdo bude chtít. V další hodině se potom píše naostro, již bez pardonu. Výhodné je to pro žáky, kteří se připravují průběžně, mohou mít dvě pěkné známky. Učitel neztratil svou tvář, navíc se nyní může přesvědčit, zda dublování testů nepovede k výhodnému upevnění učiva

Je třeba trvat na tom, že učitel má právo obrátit se na ředitele nebo na zkušenějšího kolegu se žádostí o pomoc, aniž by riskoval, že bude blahosklonně poučován, možná dokonce před žáky…

Pokud jde o dětskou agresi, má učitel plné právo opustit třídu, kterou v dané chvíli nedovede zvládnout, a žádat ředitele o razantní zásah, který mu umožní, aby se s obnovenou autoritou ujal své role.