Typologie rodičů, se kterými se můžeme setkat

Rodičů se není třeba bát, jsou to naši spojenci a mohou třídnímu učiteli v jeho práci výrazně pomoci. Bude užitečné připomenout si, jací vlastně rodiče jsou. Proto si jednotlivé typy rozdělíme podle toho, zda preferují kázeň, všeobecný rozvoj, nebo vzdělávací základ:

Typ č. 1 – „orientace ve světě“
Nadprůměrně zdůrazňují dimenze „všeobecného rozvoje osobnosti“. Zejména pociťují nedostatečnost školního vzdělávání v oblasti orientace v právu a zákonech, v umění jednat s lidmi z různých vrstev, porozumění životu v různých zemích. Mají průměrné požadavky v dimenzi „vzdělávacího základu“, téměř nepožadují dimenzi „kázně“.
Celkem 18 % populace.

Typ č. 2 – „vzdělání a sebedůvěra“
Nadprůměrně zdůrazňují faktor „vzdělávacího základu“, naopak nízko jsou zbylé dvě dimenze („všeobecný rozvoj osobnosti“, „kázeň“). Hlavní disproporci svých vysokých požadavků v konfrontaci s nedostatečnou realitou školy vidí v oblasti budování sebedůvěry žáků, samostatnosti a schopnosti se rozhodovat, případně i chuti do dalšího studia. Požadují tedy nikoli poslušného a ukázněného žáka, nýbrž žáka sebevědomého a motivovaného.
Celkem 50 % populace.

Typ č. 3 – „slušnost a kázeň“
Jakýsi protiklad typu č. 2, jsou vysoce orientováni pouze na dimenzi „kázně“, naopak velmi nízko zejména v případě „vzdělávacího základu“. Nedostatečnost vzdělávání vidí hlavně v oblasti výchovy ke zdvořilosti a slušnosti, poslušnosti a ukázněnosti a výchovy k „dobrému občanovi“. Naopak sebedůvěra a samostatnost je odsunuta na poslední místa.
Celkem 22 % populace.

Typ č. 4 – „všeobecná úroveň“
Vysoce kritičtí k dostatečnosti školního vzdělávání ve všech směrech – školy podle nich nerozvíjejí dostatečně ani jednu z uvedených dimenzí.
Celkem 10 % populace.

Rodiče především chtějí a očekávají:

  • rovné zacházení, aby děti neměly pocit křivdy, že jsou učiteli nesympatické apod.;
  • podporu jejich dítěte ve vzdělávání;
  • pomoc učitele, vstřícnost při řešení problémů s chováním nebo studijními výsledky žáka;
  • zodpovědný a individuální přístup k jejich dítěti;
  • zodpovědné a objektivní hodnocení žáka a ochota vysvětlit důvody svého přístupu k žákovi, případně i zaměření jeho intervencí;
  • vysokou kvalifikovanost a využívání nejen didaktických, ale i ostatních dovedností učitele;
  • důraz učitele nejen na didaktické aspekty vyučování, ale i na jeho emoční stránku;
  • zájem také o neformální spolupráci s rodiči.

Jak učitele vnímají rodiče?

Společnost EDUin ve spolupráci s výzkumnou společností Perfect Crowd realizovala šetření, ve kterém 522 rodičů (437 z nich mělo dítě na základní škole, 218 z nich ve věku do 35 let) vyjadřovalo své názory.

Některé výsledky se ukázaly jako velmi zajímavé. Jiné se daly čekat. Například s výrokem součinnost školy s rodiči = kvalitní vzdělání rozhodně souhlasí 46 % a spíše souhlasí 42 % rodičů.

Respektuje škola názory rodičů, dokáže vyvolat a podchytit jejich zájem a iniciativu?

Reakce škol na náměty (rodičů):

  • 32 % Poslechnou si mě a něco málo snad i využijí.
  • 27 % Poslechnou si mě, ale nic nekonají.
  • 27 % Vůbec mě neposlouchají, na moje e-maily neodpovídají.
  • 17 % Škola opravdu naslouchá a realizuje náměty.

Aktivity, kterých by se rodiče zúčastnili (a frekvence účasti):

  1. Návštěva výuky = 40 % (26 % 1 za pololetí; 27 % 2–3 za pololetí; 31 % 1 za měsíc)
  2. Neformálně se setkávat s rodiči a učiteli = 31 % (38 % 2–3 za pololetí; 38 % 1 za měsíc)
  3. Besedovat o obsahu a metodách vzdělávání = 28 % (31 % 1 za pololetí; 32 % 2–3 za pololetí; 25 % 1 za měsíc)
  4. Mít možnost zúčastnit se v prostorách školy = 25 % (37 % 2–3 za pololetí; 39 % 1 za měsíc)
  5. Jezdit na výlety se spolužáky dítěte a jejich = 21 % (34 % 1 za pololetí; 43 % 2–3 za pololetí; 15 % 1 za měsíc)
  6. Vylepšovat prostor školy = 20 % (40 % 1 za pololetí; 27 % 2–3 za pololetí; 26 % 1 za měsíc)
  7. Organizovat volnočasové aktivity pro žáky = 19 % (32 % 2–3 za pololetí;, 30 % 1 za měsíc)
  8. Organizovat fundraisingové aktivity = 10 % (38 % 1 za pololetí; 21 % 2–3 za pololetí; 30 % 1 za měsíc)
  9. Občasně vyučovat děti o věcech = 8 % (20 % 1 za pololetí; 28 % 1 za pololetí; 20 % 2–3 za měsíc)

Jako důvod nespolupráce uvádí 55 % rodičů: škola pro spolupráci nevytváří podmínky a 13 % vzorku: učitelé se nechovají vstřícně. Jen 22 % rodičů uvádí, že na to nemají čas.

Měla by škola dělat více pro spolupráci?

  • 55 % Spíše ano
  • 23 % Ani ano, ani ne
  • 17 % Rozhodně ano
  • 4 % Spíše ne

Kdo by měl být iniciátorem?

  • 86 % Škola
  • 9 % Rodiče

Karty jsou tedy rozdány a rodiče velmi logicky a odůvodněně vidí míč na straně školy.