Uznávání osob se zdravotním postižením a osob zdravotně znevýhodněných

O uznání osobou se zdravotním postižením rozhodují příslušné správy sociálního zabezpečení.

Skutečnost, že jde o osobu se zdravotním postižením, musí být doložena posudkem nebo potvrzením orgánu sociálního zabezpečení v případech invalidity I., II. či III. stupně.

Osoby zdravotně znevýhodněné dokládají tento svůj nepříznivý stav potvrzením nebo rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení, u osob zdravotně znevýhodněných se tedy nevyžaduje posudek.

 Důležité

O uznání osobou se zdravotním postižením rozhoduje příslušná správa sociálního zabezpečení, na žádost dané osoby. Při uznání osobou se zdravotním postižením se orgány řídí příslušnými předpisy o důchodovém pojištění. Osoba je invalidní, jestliže kvůli dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu poklesla její pracovní schopnost nejméně o 35 %.

Jestliže pracovní schopnost osoby poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně; pokud poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jde o invaliditu II. stupně; a v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu III. stupně.

Při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu zaměstnance doloženého výsledky funkčních vyšetření. U těchto výsledků se bere v úvahu několik skutečností: Zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je zaměstnanec na své zdravotní postižení adaptován. Dále se posuzuje schopnost jeho rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnosti, než vykonával dosud, a schopnost využít zachovanou pracovní schopnost v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %. Poklesne-li pracovní schopnost zaměstnance nejméně o 70 %, posuzuje se rovněž, zda je schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

Zdravotně znevýhodněnou je osoba, která je schopná soustavného výkonu práce, ale zároveň potřebuje vhodně upravit pracovní prostředí, pracovní dobu a další pracovní podmínky, a to s ohledem na svůj dlouhodobě, minimálně rok trvající nepříznivý zdravotní stav, ale současně nesmí být uznána jako osoba invalidní.

Za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Za stabilizovaný se považuje zdravotní stav, který se ustálil na úrovni umožňující zaměstnanci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu jejím vlivem, přičemž udržení stability zdravotního stavu může být podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

Zaměstnanec se považuje za adaptovaného na své zdravotní postižení, pokud (znovu) nabyl schopností a dovedností, jež mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu jejím vlivem.

Krajská pobočka Úřadu práce vede evidenci osob se zdravotním postižením, kterým poskytuje služby podle zákona o zaměstnanosti. Evidence obsahuje identifikační údaje o osobě se zdravotním postižením, údaje o omezeních v možnostech jejího pracovního uplatnění ze zdravotních důvodů, údaje o právním důvodu, na jehož základě byla uznána osobou se zdravotním postižením, a údaje o poskytování pracovní rehabilitace.

Údaje z evidence osob se zdravotním postižením jsou určeny výhradně pro účely začlenění těchto osob na trh práce a jejich setrvání na něm a pro statistické účely.

Krajská pobočka Úřadu práce je povinna po ukončení poskytování služeb nebo poté, co fyzická osoba přestane být osobou se zdravotním postižením, znepřístupnit údaje týkající se dané fyzické osoby do doby, než nastanou nové důvody pro jejich další zpracování.

Shodná úprava a základní rozdíly

Do kategorie osob se zdravotním postižením tedy řadíme jak osoby uznané za invalidní v některém ze tří stupňů, tak osoby zdravotně znevýhodněné.

V případě osob zdravotně znevýhodněných jde tudíž o jednu ze skupin (resp. podkategorii) osob se zdravotním postižením. Zaměstnavatel zaměstnávající osobu zdravotně znevýhodněnou má téměř totožné výhody jako u zaměstnávání ostatních osob se zdravotním postižením (osob invalidních), pouze s některými výslovně uvedenými výjimkami. V případě osoby se zdravotním znevýhodněním například nelze zaměstnavateli poskytnout příspěvek na úhradu provozních nákladů vynaložených v souvislosti se zaměstnáváním osoby se zdravotním postižením a existují některá další omezení.

Zaměstnance, který je osobou se zdravotním znevýhodněním, však může zaměstnavatel započítat pro účely plnění povinného podílu zaměstnávání osob se zdravotním postižením.