Základní charakteristika kategorie osob se zdravotním postižením

Zdravotní postižení obecně představuje nepříznivý zdravotní stav, jehož důsledkem je vedle dalších negativních účinků také pokles pracovní schopnosti osoby s tímto postižením.

Česká republika je historicky členem Mezinárodní organizace práce, jež se v rámci svých aktivit zabývá v globálním měřítku mimo jiné pracovní rehabilitací a zaměstnáváním invalidů. Organizace přijala Úmluvu č. 159, která po ratifikaci vstoupila pro tehdy ještě Československou socialistickou republiku v platnost 21. 2. 1986.

Poznámka:

Úmluva Mezinárodní organizace práce o pracovní rehabilitaci a zaměstnávání invalidů (č. 159) je součástí právního řádu ČR, v rámci vyhlášky Ministra zahraničních věcí č. 72/1985.

Úmluva stanoví základní zásady politiky v oblasti pracovní rehabilitace a zaměstnávání invalidů. Každá členská země má podle ní v souladu s vnitrostátními podmínkami, praxí a možnostmi stanovit, provádět a pravidelně přezkoumávat vnitrostátní politiku v oblasti pracovní rehabilitace a zaměstnávání invalidů. Zmíněná politika má mít za cíl zajistit, aby byla vhodná opatření pracovní rehabilitace dostupná všem skupinám invalidů.

Politika státu má být založena na zásadě rovných možností pro invalidy a pro ostatní zaměstnance. Je třeba dbát rovných možností a zacházení s invalidními zaměstnanci. Zvláštní pozitivní opatření, jež mají zajistit skutečnou rovnost možností a zacházení s invalidními pracovníky a ostatními pracovníky, nesmějí být pokládána za diskriminační vůči ostatním zaměstnancům.

Každá členská země může aplikovat ustanovení Úmluvy v souladu s vnitrostátními podmínkami a odpovídající vnitrostátní praxí

Invalidita

Invalidita je sociální stav osoby, který se projevuje dlouhodobou ztrátou nebo dlouhodobým snížením pracovní schopnosti. Zpravidla může vzniknout v důsledku vážného úrazu či onemocnění.

 Důležité

Podle Úmluvy Mezinárodní organizace práce o pracovní rehabilitaci a zaměstnávání invalidů (č. 159) označuje výraz invalida každou osobu, jejíž vyhlídky nalézt a udržení vhodného zaměstnání a dosahování postupu v jeho rámci jsou podstatně sníženy v důsledku náležitě ověřeného tělesného nebo duševního postižení.

Účelem pracovní rehabilitace je umožnit, aby invalida získal a zachoval si vhodné zaměstnání a postupoval v něm, a tím mu bylo usnadněno (opětovné) zapojení do společnosti.

Pro invaliditu je typické dlouhodobé nebo trvalé narušení zdravotního stavu. Dočasné poruchy zdraví jsou dočasnou pracovní neschopností podle předpisů o nemocenském pojištění.

Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, určuje podle míry poklesu pracovní schopnosti příslušný stupeň invalidity: Rozlišujeme invaliditu I., II. a III. stupně.

Osoba je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles její pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Pracovní schopností se podle zákonné definice rozumí schopnost osoby vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jejím tělesným, smyslovým a duševním možnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních možností ve srovnání se stavem, který u této osoby existoval před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

Osoby se zdravotním postižením a osoby zdravotně znevýhodněné

Osobám se zdravotním postižením se poskytuje zvýšená ochrana na trhu práce.

Zákonná definice uvádí, že osobami se zdravotním postižením jsou fyzické osoby, které orgán sociálního zabezpečení uzná invalidními ve III. stupni; invalidními v I. či II. stupni; nebo zdravotně znevýhodněnými.

Osoby invalidní ve III. stupni se potom označují jako osoby s těžším zdravotním postižením.

Osobou zdravotně znevýhodněnou je fyzická osoba, která má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její schopnost být či zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít stávající kvalifikaci či kvalifikaci získat je podstatně omezena kvůli jejímu dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu. Zdravotně znevýhodněnou však nemůže být osoba, která je uznána invalidní v jakémkoliv stupni.

Pro účely posuzování zdravotního postižení se za dlouhodobě nepříznivý považuje zdravotní stav, který má podle poznatků lékařské vědy trvat déle než rok a podstatně omezuje tělesné, smyslové či duševní schopnosti, a tím i schopnost pracovního uplatnění.

Skutečnost, že jde o osobu se zdravotním postižením, musí být doložena posudkem nebo potvrzením orgánu sociálního zabezpečení v případech invalidity I., II. či III. stupně. Osoby zdravotně znevýhodněné dokládají svůj nepříznivý stav potvrzením nebo rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení, v uvedených případech se tedy nevyžaduje posudek.