Záškoláctví

Jde o neomluvenou absenci žáka (studenta) ve škole. Záškoláctví je úmyslné zameškávání školního vyučovaní. Žák o své vlastní vůli, většinou bez vědomí rodičů, nechodí do školy, a tedy se jedná vlastně o formu útěku žáka ze školy.

Vyskytuje se na školách již od první třídy a pokračuje s postupujícím věkem, zvláště v období prepuberty a puberty, kdy se počet zameškaných neomluvených hodin zvyšuje.

Záškoláctví se dopouštějí jedinci, kteří neplní nebo nejsou schopni plnit školní povinnosti a dostávají se do stresujících situací (i ze strachu z potrestání rodiči). Patří sem i skupina dětí, které škola prostě nebaví.

Záškoláctví můžeme rozlišit na:

  • Záškoláctví, které má impulzivní charakter. Dítě předem neplánuje, že nepůjde do školy, ale reaguje náhle, nepromyšleně nebo odejde v průběhu vyučování. Někdy i impulzivně vzniklé záškoláctví trvá několik dnů, než rodiče zjistí, že dítě nechodí do školy. Dítě pokračuje v chození za školu ze strachu z následků, protože neví, co by mělo dělat.
  • Záškoláctví účelové, plánované. Dítě předem plánuje odchod ze školy, vzdaluje se pod nejrůznějšími záminkami v době, kdy očekává zkoušení nebo kdy má mít neoblíbený předmět nebo neoblíbeného učitele.

Z různých výzkumu vyplývá, že nejčastějšími důvody záškoláctví jsou: strach z písemných testů, nezájem o školu, šikana.

Řešení situace:

Velmi důležitá je situace v rodině i další jevy (například příslušnost k partě), které záškoláctví ovlivňují. Byla dokonce zjištěna i souvislost s délkou doby dojíždění do školy.

Ve středoškolských třídách, kde mají žáci hodně absencí, panuje duch velké soutěživosti, žáci jsou učitelem velmi intenzivně kontrolováni a jsou výrazně orientováni na úkoly.

Nejméně absencí je ve třídách, kde pracují studenti s vysokou zaangažovaností do práce, s pozitivním prožitkem emočních vazeb ve třídě a kde jsou studenti podněcováni a podporováni učitelem.