Zóna pohodlí, učení, chaosu

A závěrem se zastavme ještě u jednoho fenoménu souvisejícího s naším efektivním řízení týmu. Pokud jsme si totiž řekli, že optimálním motivátorem a podmínkou úspěchu každého jednotlivce je důležitá sebekázeň, pak je třeba si i říci co ji zpravidla brání. Je to určitá forma lenosti a strachu – je to naše neschopnost vystoupit ze zóny pohodlí.

Zóně pohodlí jsme se sice již věnovali, ale jelikož se jedná o častý problém, pojďme si důležité informace zopakovat a také něco navíc doplnit.

Abychom mohli lépe pochopit a rozlišit co je a co už není zóna pohodlí, připravil jsem malou analogii se schopností učit se plavat. Vždy když se učíme něco nového je to nejdříve obtížné a s největší pravděpodobností nám to bude vytvářet oprávněné obavy, strachy a tím i určité obranné postoje.

Zóna pohodlí

Zde je bezpečno a příjemně, ale nijak se nerozvíjíme a nerosteme. Je to příjemná zóna naší stagnace. Když učíme dítě plavat a necháme ho na mělčině, tak je mu tam dobře. Cachtá se v teplé vodě, staví hrady, baví se. Je tam i v bezpečí, ale má to háček – nenaučí se plavat.

Zóna učení

Je to zóna s určitým nepohodlím a nároky. Není tak úplně příjemná a někdy ani bezpečná. Zde se chybuje, ale tím i učí.  Zde rosteme, ale trochu to bolí.

Když učíme dítě plavat, tak jej vytáhneme na hloubku. Zde už musí zkoušet plavat. Sice z počátku s naší dopomocí a podporou, ale musí to zkoušet. To však znamená i to, že jej budou bolet ručičky i nožičky, dost možná si i několikrát lokne. Nebude to příjemné, ale pokud vytrvá, tak se to naučí. A bude následně hrdé, že to zvládlo a naučilo se to.

Zóna chaosu

To je oblast, která je nad naše síly, zde nerosteme, ale ani se necítíme dobře. Tato oblast není nijak přínosná pro další rozvoj.

Pokud při výuce plavání naše dítě, vytáhnete na velkou hloubku, navíc daleko od břehu a ještě k tomu do velkých vln, tak se ale také plavat nenaučí. Přecenili jsme jeho schopnosti, ale bohužel i ty naše, protože i zde je vnější pomoc málo platná. Nic se nenaučí, a pokud se neutopí, tak určitě příště nebude mít chuť to znovu zkoušet. Zastavili jsme růst i rozvoj.

Indikátory zóny pohodlí

Jak poznáme, že je jedinec v zóně pohodlí a nechce ji opustit? A že jej tím pádem bude obtížné dostat do zóny učení?

  • Klade si podmínky, za kterých se změní nebo je ochoten pracovat
  • Úhybné manévry – vymlouvá se, nebo přechází na jinou „nutnou“ práci
  • Prokrastinace – odkládání úkolů, povinností, někdy až za únosnou mez
  • Ignorování – pozice „mrtvého brouka“ – neudělá nic, nebo jednou, jen polovičatě, honem, aby se neřeklo, vč. apatie – nemá to cenu…
  • Otevřený odpor – Od skryté formy (škodit postranně, trousit dezinformace až po otevřenou agresi (slovní, fyzickou)

Jak efektivně bojovat se zónou pohodlí, resp. s jeho projevy a negativními důsledky? Zopakujte si to nejdůležitější!

Boj se zónou pohodlí:
Opakovaný a soustavný proces – tvoření návyku
Opřít o postoje a hlavně hodnoty
Využít rituály
Vytvořit formu podpory a pomoci
Ukázat finální podobu – výsledek – optimální stav
Nastavit malé reálné kroky, indikátory postupu
Nespoléhat na vnější motivaci 

Pozor na nejčastější chyby v boji se zónou pohodlí:
Akceptování stavu nebo úhybných manévrů
Dvojí přístup – jeden ano, druhý ne
Umetání cestičky 
Odložení řešení